Proč tomu tak je?

  Pokud ještě tápete, o čem je řeč, tedy… Nevím, uvědomujete li si, jakým způsobem se chovají Češi vyslaní zastupovat naši zemi v unijních úřadech. Jak nás reprezentují? Především je třeba si uvědomit, že jde o politiky, které si vybraly jednotlivé strany. Vzhledem k finančnímu ohodnocení jde o velmi lukrativní místa, svou výší překonávají všechna u nás včetně prezidenta. Z toho vyplývá, že o uvedené posty je zájem a dalo by se předpokládat, že zastávat je budou ti nejlepší z nejlepších.

  Jaký by měl být europoslanec?  Především loajální s vlastními občany. Měl by se bít za svou domovinu bez ohledu na příslušnost k politické straně. Stát za zájmy těch, jejichž jménem jedná. Být nejdříve Čechem, teprve až poté europoslancem. Jaká je však realita?

  Bruselské centrum koncentrovaného zla je plné důchodců. Možná nikoliv věkem, ale tím, jak se tam dostali. Většinou jde lidi, kteří byli buď uklizeni z naší politické scény, nebo se tam dostali za nějaké, většinou sporné, zásluhy. Není to jako se sportovní reprezentací, o kterou bojují ti nejlepší mezi sebou proto, aby později ve srovnání s ostatními národními celky, případně jednotlivci, co nejlépe reprezentovali Českou republiku. Tady to je jinak. My totiž do Bruselu posíláme lidi, kteří zcela systematicky škodí státu, který zastupují. Za výplaty tekoucí na jejich účty jsou loajální s unijní mašinérií místo toho, aby si uvědomili, že i na ně přispíváme z našeho státního rozpočtu a měli by se tedy zodpovídat za svou práci spoluobčanům. Vše je bohužel jinak. Vynecháme li poněkud větší absenci na části jednání, než je zdrávo, chybí dostatečná aktivita a snaha hájit potřeby této země.

  Je třeba si uvědomit, odkud dotyční vyšli. O kolika našich politicích můžeme bez váhání konstatovat, že pracují v zájmu nás všech? Možná existuje možná pár takových komunálních, v senátu a parlamentu už jde o vyšší principy. Ti u moci si uvědomují možnou krátkost svých mandátů, kterých musí využít, ti v opozici zase kritizují v podstatě bez nároku na úspěch. Samozřejmě existují i šikovnější napříč celým spektrem stran, kteří spolupracují mezi sebou, což pořád nic neříká o tom, že by je zajímali starosti lidí mimo parlament. Můžeme tedy očekávat lepší přístup od europoslanců? Nikoliv. Jde o vlastní prospěch a o co nejjednodušší proplouvání vzhůru k zajištění let zbývajících.

  Úřednická mašinérie EU má za úkol semlít národnostní rozdíly, rozbít hranice mezi státy a zašlapat do země každého, kdo by se jí chtěl vzepřít. Naši zástupci jsou většinou pouze přeplacenými přisluhovači záměrů těch, kteří ve skutečnosti vládnou světu i Evropě. Důkazem je nejen potlačování zájmů menších států, ale také přístup k migraci, světové ekonomice a vměšování do národnostních otázek, trvalá potřeba diktovat nové podmínky i tam, kde jde o vnitropolitické záležitosti, obchodovat s dotacemi a organizovat život lidem v celé Evropě. Nelze očekávat osobní odvahu a zodpovědnost u těch, kteří jsou odpovědní bezcharakterním šéfům svých stran. Nelze li věřit Sobotkovi, Babišovi, Kalouskovi, nelze poté ani doufat, že jimi vybraní poslanci v europarlamentu budou vlastenečtější a stanou se lepšími.

  Najde li se skutečně silná euroskeptická síla, která by šla do voleb, bude to právě ona, která bude moci změnit nynější stav. Odchod z EU včas může být tím nejprospěšnějším, co nás může potkat. Nevěřte zprávám o nešťastných Britech toužících po návratu zpět. Katastrofické scénáře jsou výplodem mysli těch, kteří na EU profitují. My ostatní si většinou uvědomujeme jen to, jakým směrem se levicové vedení Evropy ubírá, a i to, že se více přibližuje  tomu, co jsme v roce 1989 opustili. Nestojím o to, aby za mne v Bruselu mluvili lidé, kterým vlastenectví nic neříká. Prostě tam nepatří.

J3.K