Schizofrenní situace

  Můžete si myslet cokoliv, ale jsme svědky tolika protichůdných jevů a situací, že je ani nestačíme všechny vnímat. Příkladem je současná Čína. Velmi agresivní politika nulové tolerance covidu v době, kdy svět víceméně pochopil, že jde o obrovskou komedii a pandemie byla vytvořena stejně uměle jako vir samotný, přičemž obrovské ekonomické ztráty států byly přetaveny do neskutečných zisků Big Pharmy, vede k vzplanutí touhy po svobodě a postavení se přímo děsivým praktikám čínské vlády namířeným proti lidu.

  Zatímco v Kataru probíhá fotbalové mistrovství světa za účasti mnoha týmů a stotisíců diváků, v Číně jsou lidé zavíráni ve svých bytových domech a lágrech určeným potencionálně infekčním občanům. A to i za cenu používání zbraní. Mohutná vlna odporu bude jistě utopena v krvi a v důsledku dost možná bude více obětí tohoto teroru než samotné nemoci. Jenže vláda ví, co dělá. V podstatě dovede celý národ do situace, kdy bude jeho kontrola 100%. A tím se naplní agenda představovaná WEF a Klausem Schwabem.

  Naši liberálové se dostali do svízelné situace. Na jednu stranu řvou kvůli útlaku prostých Číňanů, na druhou stranu vnímají, jak tamní komunisté naplňují plány, kterými se ti naši usilovně zabývající. Odhlasování zavedení covidpassů na summitu G20 je samozřejmě v rozporu s proklamovanou svobodou. Navíc takový ministr zdravotnictví Válek sní svůj vlhký sen o další vlně vakcinace, na kterou mu však absolutní většina i těch, kteří sedli na lep a minimálně 3x už proceduru absolvovali, prostě kašle. Takže by se mu jistě líbilo být mocným stejně jako čínská vláda, zároveň ale musí principiálně zlé komunisty kritizovat. A nyní babo raď, jak to udělat? Nejjednodušší je to prostě promlčet, což naše média i politici umí dokonale.

  A tak uplacený komik  se slovy:,,Ono to funguje“ otevřeně na obrazovce za solidní gáži lže, to proto, že už i výrobci pseudovakcín neradi a pod tlakem přiznali, že tomu tak zdaleka není, ale zároveň se o protestech v Číně mluví minimálně a tak, aby se příliš nevyzdvihoval jejich důvod a přitom se ukázalo, jak se tamní zlá vláda chová direktivně a nedemokraticky. Přitom to není dávno, kdy tomu tak bylo i ve značně velkém zbytku světa, a i v tak donedávna úspěšných demokraciích, jakými byl Nový Zéland či Austrálie, docházelo k naprosto absurdnímu chování vládních činitelů a jimi vedených ozbrojených složek. Čína to dovedla pouze k větší dokonalosti, navíc covidpassy už používá. Přidala ještě sociální kredity, ty už zkouší lokálně v Itálii, takže i přes teror komunistů v Číně jsou jistým vzorem. To je na blázinec.

  Zvláštní situace je i kolem dalšího fenoménu, tedy ekologie. Náš názor na vymyšlenou klimatickou změnu znáte. Nicméně Evropa se po hlavě vrhla do ožebračující akce zvané Green Deal, zavádí tvrdé normy a likviduje řadu elektráren, což automaticky vede k energetické krizi. Nyní však média došla k poznání, že tyto změny ničemu nepomohou, protože na Ukrajině díky bojům vzniká tolik toho hnusného CO2, že veškeré konání tady je de facto kontraproduktivní. Což je pravda, ovšem ne úplná. Ono totiž je důvodů k poklepání si na čelo při pohledu na chování evropských politiků mnohem více. Vynechme nyní, že se klima nemění kvůli lidské činnosti, ale změny jsou cyklické a přirozené, přičemž poděkovat za ně můžeme aktivitě Slunce.

  Snižování množství CO2 potřebného k růstu rostlin je i při sebevětší snaze EU celosvětově zbytečné a nereálné, protože jeho produkce mimo Evropu v klidu stoupá a nic se neděje. Přispívají k tomu i hodné lodě dovážející ten správně politicky korektní plyn z USA, soukromá letadla politiků a zelených propagátorů létajících zbytečně po světě, a nakonec i naprostý analfabetismus těchto liberálů v oblasti fyziky a chemie. Vadně a nepravdivě označovaný brazilský prales za plíce Země je jen ukázkou idiocie klimatoalarmistů. A opět je tu zvláštní situace. Evropa nechce ruský plyn, ale potřebuje náhradu. Její expedice na náš světadíl je drahá a neekologická, o tom se nemluví. Ovšem CO2 je fuj, takže auta musí být elektrická. Ovšem jich nesmí být moc, protože zase ty elektrárny. A opět se něco zamlčí, tedy minimálně to, že výroba větrníků a baterií je po stránce ekologie katastrofou (doly, práce dětí, obrovské množství emisí při těžení v Evropě, složitá likvidace a recyklace, dopady na přírodu za větrnými elektrárnami).

  Dalo by se pokračovat ještě dlouhé hodiny. Žijeme v době bláznů, nenasytných jedinců a jimi vlastněných koncernů. Mlčíme, necháme sebou manipulovat, ztrácíme vše, co dělalo naše životy zajímavými a žitelnými. Ale můžeme být ještě šťastní, když jen tak sedíme a jsme zticha?   

Jindřich Kulhavý