Sekat také nebudeme

  Bájné skleníkové plyny vypouštěné z výfuků aut zapříčinili mnoho změn. Přestože moderní spalovací motory v automobilech fungující jsou ekologicky velmi šetrné, v důsledku mnohem více, než elektrické, snaží se postupně ekomafie zabránit v jejich dalším používání. O úsměvné snaze vysvětlit nám, že zátěž přírody způsobená používání benzínových a dieselových aut je obrovská, začali soudruzi přírodomilci počítat při vytváření statistik s těžbou ropy, jejím transportem a úpravou. Zapomněli na to, že ropa se využívá v mnoha dalších odvětvích chemického průmyslu a je součástí například plastů. Dále je třeba si uvědomit skutečnost, že s výjimkou Norska je většina elektřiny stále vyráběna pomocí uhlí, jádra, někde i plynu. Všechny tyto produktu je také třeba těžit a přepravovat. Norsko má sice dostatek vodních elektráren, ale kdo jiný to má? O větrnících a solárních zdrojích stojících na místech, kde by měly růst brambory, není snad ani třeba mluvit. Solární panely by měly být více součástí městských střech a ne součástí přírody. Výroba dostatečného množství elektřiny bude časem problém, výstavba sítí a nabíječek ještě větší a jejich životnost zůstane krátkodobá. Ale je to kšeft.

  Přes oslí můstek jsme se dostali k přírodě. V televizních zprávách nás člen Pirátské strany a zastupitel seznámil s tím, že u nich ve městě se přestávají sekat trávníky. A nejsou jediní. Vysoká tráva zabrání údajně vysoušení krajiny. Tak to je bomba, se kterou nás Piráti opět přesvědčili o svých schopnostech. Nejen, že v Praze zkouření demonstrují za legalizaci marjánky (nikoliv pro léčebné schopnosti), ale teď zjistili tuto novinku. Takže…plocha městských trávníků je v celkovém součtu ploch minimální. Vysoká tráva ve městě je jen místem, kde se budou slézat paraziti a vznikat obrovský nepořádek. O estetickém vzhledu ani nemluvě. Bývá také slyšet kritika satelitních městeček vznikajících na zemědělské půdě. Je třeba si uvědomit, že nakrátko střižené zahrady a vysázené stromy jsou možná pro hmyz méně přívětivé než louky, ale zase o mnoho přitažlivější, než chemikáliemi napuštěná pole řepky. Navíc stromy a keře na zahradách umožňují hnízdit ptákům více, než obilí. Problém se suchem a přírodními zdroji je způsoben něčím úplně jiným. A nesečení trávy ve městech, ten geniální nápad, je pouhým šetřením peněz za zaměstnance a techniku. A obcházením skutečných problémů.

  Zdá se, že chybí zásadní státní plán týkající se zemědělství a potravinové soběstačnosti. V moci poslanců a vlády je uzákonit určitá opatření vedoucí k preferenci výsadby určitých plodin a pěstování hospodářských zvířat. Zároveň dát takové podmínky k podnikání velkým prodejním řetězcům, které by je přinutili nakupovat u našich zemědělců. Těm obratem však za pomoc dát jasně najevo, že budou muset přispět svou částí do společného díla. Tedy upravit svá pole tak, aby byla schopná zadržovat vodu, vrátit se k loukám a pěstování rostlin schopných dále končit na talíři. Výrazně omezit možnost vyměnit jídlo za průmyslové plodiny, což platí především pro řepku. Její špatný vliv na zemědělství, kvalitu života zvířat a hmyzu, a navíc po přimíchání biopaliva i na spalování motorů vytváří daleko největší zlo v oblasti zemědělství a životního prostředí, než posečený park. Ještě je nutno konstatovat, že stejně žlutými, tedy jako my, se jeví být Německo, Dánsko i Švédsko. Ten plevel pěstují kolem nás všude. A to tam nemají Babiše. Že by vykupoval řepku i tam?

  Problém s vodou má dvojí podobu. Jednou je vyšší spotřeba, druhou je neschopnost ji zadržet. Jestliže řepka a kukuřice fungují jako přírodní vysoušeče, pak absence míst, do kterých se rozlévaly řeky při trochu vyšším stavu hladiny, znamená plynulý odtok zbývající vody směrem k mořím. Zároveň přehnojená pole bez mezí a přírodních vodních nádrží vytváří obrovské plochy bez schopnosti zadržet vláhu. Kdysi rozlehlé pastviny plné hmyzu a vysoké trávy zmizely v souvislosti s vybíjením stád, přeschlé lesy zase napadají parazité. Mizí ovocné sady. Dokud si tedy s tímto vším neporadíme, budou neposekaná prostranství ve městech směšným pokusem zastřít neschopnost politiků a hospodářů. Pokud jde o spotřebu, lze konstatovat, že voda nezaniká. I když projde domácnostmi, po procesu čištění se vrátí zpět do přírody. Jen je otázkou, jakými cestami. Vzhledem k tomu, že jsme všechny své zdroje rozprodali, to i včetně rozvodných sítí, nemáme moc právo si stěžovat. Nicméně jisté je, že voda jako taková pořád je a existuje.

  Vše je především o hospodaření s ní a o myšlení na budoucnost. Sebrali jsme přírodě její ráz a je na nás, kdy si uvědomíme, že jí vždy chvilku trvá, než se vzpamatuje ze zásahů způsobených člověkem. Jeden článek nestačí na poskytnutí návodu, jak s vodou zacházet lépe. Jisté však je, že ekologům, politikům a obchodníkům s city stačí minimální podnět k zavedení otravných a neefektivních opatření, ovšem činnost skutečně vedoucí k nápravě je jim naprosto cizí. Tak, jako auta nemohou za oteplování planety, tak ani neposečený park nezachrání republiku před suchem a hmyz před vyhynutím. Opět jde o ukázku hlouposti a demagogie, případně o nadšené idealisty bez reálného uvažování. Tedy užitečné idioty. 

J3.K