Tak jak to je s pomocí Ukrajině?

  Ukrajinci u nás zakořeňují. Zakládají firmy, obstarávají si nějakým způsobem živnostenské listy, především v manuálních oborech získávají převahu. A s tím přichází problémy. Faktury vystavené Ukrajinci jsou často velmi nedůvěryhodné a pro Finanční správu nedostatečné. I přesto, že zaplatíte bankovním převodem, je vcelku očekávané, že Vám ji FÚ z nákladů vyřadí. Samotní Ukrajinci přiznávají, že vystavují fakturu poprvé a neví, co s ní dále. Chybí základy znalostí o vedení účetnictví a my se ptáme, jak je toto možné? Vzhledem k tomu, že kontrola státního úřadu nebere ohled na to, co stát v podstatě dopustil, veškerá rizika nesou firmy Ukrajincům dávající práci. Zaměstnat je na trvalý pracovní poměr je také složité pro nedostatek potřebných dokladů a značnou nespolehlivost. Tento stav je alarmující.

  Kyjev rozeslal žádosti o vydání uprchlých Ukrajinců zpět do vlasti. Vcelku logicky mu dochází vojáci a miliony bojeschopných mladíků žijících v nových domovech mu chybí. Nejvíce Ukrajinců odešlo do ,,nepřátelského“ Ruska. Spíše se jen vrátili domů tam, kde znají prostředí, řeč a bylo jim tam lépe. Další překročili hranice do Polska, na Slovensko či k nám, někteří pokračovali dále do Německa, Rakouska či Švýcarska. Rakušané a Švýcaři k nim tak vstřícní nejsou a na luxusní život si tam musí nově přišlí na rozdíl od Afričanů vydělat. Luxusní vozy s UA značkami byly solí v očích místních, takže jim zredukovali podporu. To u nás, v Polsku a na Slovensku se mají Ukrajinci lépe. Je třeba je však rozdělovat. Někteří jsou skutečně pracovití a snaží se plně zapojit do života u nás, nedělají problémy a umí. Pak jsou tu klasičtí Ukrajinci, tedy nespolehliví, problematičtí a evidentně společnosti neprospívající.

  Návrat Ukrajinců do vlasti na žádost Zelenského se nekoná. Berlín i Praha odmítly poskytnout kyjevskému režimu možnost doplnit stavy armády, přestože jí věnuje Západ zbraně a munici. Stavy vojenských sborů tak klesají a ani moderní výzbroj nahrazující dosud dodávané šunty ze skladů tak Ukrajincům v boji s Ruskem moc nepomůže, protože ji za chvíli nebude mít kdo ovládat. Rusové mají všeho dost, postupně změnili taktiku, a i přes tvrzení našich médií si na frontě dělají víceméně to, co mají v plánu. Chybějící ukrajinští branci stavící u nás domy, dělající ve městech po večerech nepořádek či vytlačující Čechy z levnějšího bydlení, případně nakupující za peníze plynoucí z korupce na Ukrajině či ze sociálních dávek u nás nemovitosti, tak válečnou mašinérii neposílí. Je to tak trochu paradox. Politici rozdmýchávají nadále nenávist vůči Rusku, ale poslat zpět ty, kteří před odvodem utekli, se jim nechce. Fiala potřebuje totiž nové voliče.

  Má to jedno jediné pozitivum. Dozvěděli jsme se, že v zemích EU platí zákon, dle kterého žádná členská země nemůže vydat uprchlíka zpět do vlasti, kde by byl naverbován do armády. To znamená, že pokud by u nás byla vyhlášena branná povinnost či válečný stav, tedy vlhký sen ministryně obrany Černochové a náčelníka štábu generála Řehky, mohou naši synové v klidu odejít do relativního bezpečí kamkoliv do Západní Evropy. S čímž nás plno počítá. Otázkou zůstává, je li tam bezpečno, protože například v Dánsku začali migranti hon na mladé Dány, na které zaměřují své agresivní výpady. Navíc domněnka, že by nás Rusové napadli konvenčními vojsky, je úsměvná. Za prvé, dokud my neuděláme první kroky směřující ke konfliktu, nemají k tomu důvod, za druhé, pokud by byl, pak jedině díky přítomnosti agresivní americké armády, což by dalo předpoklad k ataku ze vzduchu, a za třetí, nám by nepomohlo ani znásobení počtu branců, protože těm by jakákoliv vojenská technika spíše překážela. Nejsme tedy na žádnou válku připraveni, navíc proti Rusům by polovina národa odmítla jít.

  Evropa sama sebe dostala do pasti. Západní je černo-muslimská, Střední ukrajinská a Východní se vrací do sféry Ruska. A jak se zdá, zbytek Evropy může té Východní začít závidět. Dejte tomu pár let a uvidíte.

Jindřich Kulhavý