Tak jsem si přečetl status Andreje Babiše

  Politika má své zákonitosti, když jsi nahoře, určuješ pravidla. Záleží ovšem na tom, jakou pozici si vybuduješ a kdo do toho jde s Tebou. Proto je vše většinou o kompromisech. To ovšem musí Andrej Babiš pochopit. Jeho ego je však natolik silné, že tuto skutečnost chápat nechce. Tím projevuje své sklony podobné diktátorským. V době parlamentní demokracie je však nepřípustné nechat jim prostor. Bohužel nejenom naši politici jsou více závislí na ekonomických pobídkách, než na demokracii, z toho vyplývá i obrovský progres významného podnikatele i na politické scéně. Řekneme li si to otevřeně, omáčka kolem dohadů o sestavování vlády jsou bláboly. Jde o to, kdo co za co chce, může li to dostat, nebo má li smůlu. Každému je jedno, jaké bude obyvatelstvo platit daně, samozřejmé je, že když se více vybere, může se více přidělovat, rozdělovat, dotovat a ukrást.  Na druhou stranu potřebuje li Babiš mít co nejvíce voličů, vyplatí se mu daně nezvyšovat, ale vládnout pokud možno sám. Nemusí se poté dělit, nikdo mu nezabrání přidělit sám sobě to co chce, a ještě vypadá jako lidumil. Ovce hýkají blahem a mezitím si on získává dozor například nad celým zdravotnictvím, když potravinářství a zemědělství vlastní.

  Jenže Babiš zdaleka tímto nekončí. Co dalšího jej může lákat? Jedním z atributů dobře fungujícího státu je doprava. Nikoliv vlastnění dopravních společností, ale infrastruktura. Na její výstavbě a údržbě se dá vydělat mnoho peněz. Další kroky předsedy vlády v demisi tedy vedly k výměně ředitelů v SŽDC. Získat dohled nad obrovským množstvím peněz a přesměrovat některé jejich toky lidé pod Ťokem už umí, viz rekonstrukce dálnice D1 a plno úseků na jiných komunikacích a zfušované výběrové řízení na výběr mýtného. Nová košťata už zametají a věřte tomu, že pod správný koberec. Dalo by se nyní uvést už pár příkladů, ovšem nechť si s tím lámou hlavy investigativní novináři, kteří mají Andreje Babiše rozpracovaného, chceme li inadhled zachovat i pro další dobu. Je však třeba říct, že existují a jsou používány způsoby, které dříve prostě nikdo neměl odvahu uvádět do reality. Natolik jsou nyní dobře přikryté.

  Jenže jen naivní člověk neznalý zákulisí politického dění by si mohl myslet, že tím je vyčerpán dosah, se kterým by se Andrej Babiš spokojil. Má už monopol na zemědělství, výrobu a obchod s hnojivy, vyrábí velké množství potravin, produkuje většinu biopaliv (mimochodem větší sračky, omlouváme se za ten výraz, do motorů snad ani lít nejde), patří mu velká část mediálního trhu, přes Ministerstvo financí vidí do karet všem svým konkurentům, pustil se do developerských projektů, dopravní infrastruktury. Skupuje ve velkém zemědělskou půdu po celé zemi. Přesto má zálusk na jednu komoditu, kterou si vyhlídnul. Tou je zdroj obrovského bohatství a jde o jeden z největších klenotů české ekonomiky. Nejsou to zbrojařské firmy, jde o nic menšího, než je ČEZ.

  Tato lukrativní společnost disponující zdroji elektrické energie má obrovskou budoucnost. Hlad po elektřině se zvyšuje, část zemí přitom postupně ukončuje provoz atomových a uhelných elektráren, což se naší země netýká. Větrníky hyzdí krajinu a jsou neefektivní, sílu moře doposud neumíme k výrobě elektřiny využít a vodní díla budou za chvíli bez vody. Přidejte k tomu nesmyslné ekologické řeči o oteplování planety způsobené vozidly poháněnými spalovacími motory a neopodstatněný nárůst produkce ekologicky silně kontroverzních elektroautomobilů, rázem si získáte obrázek o tom, jak moc je ČEZ strategickým podnikem. Pokud by Babiš skutečně získal vliv nad ČEZem, patřil by rázem do úzké skupiny lidi ovládajících z pozadí velkou část všeho, co se u nás stane.  A to je pro něho velká výzva, jeho ego nechce hrát druhé housle.

  Moc a peníze jsou mocnými čaroději. Na žebříčcích nejbohatších lidí nemusí být vždy ti, v jejichž rukách se sbíhají nitky skutečné moci. Tito lidé nestojí o popularitu, jejich slovo má však rozhodující funkci ve věcech, o kterým později ,,rozhodují´´ ministři a předsedové vlád. Nejde o profláknuté lobbisty, i ti bývají malými pány. Pokud si myslíte, že je řeč o iluminátech, není to tak, i když jejich existence je pravděpodobná. Tato skupina lidí se u nás utvářela hned po ,,Sametové revoluci´´, byla však pokračováním jisté předešlé struktury.  Chcete li znát jména, je třeba si uvědomit, že tito lidé jsou pro absolutní většinu komparsu, kterým je obyvatelstvo České republiky, naprosto bezejmenní.  Jejich relativní anonymita je jejich ochranou. A mezi ně Babiš zatím nepatří. Právě to ho žene dopředu

J3.K