Umění hospodařit
www.inadhled.cz Každý trochu inteligentní jedinec schopný vytvářet jakýkoliv příjem ví, že položka na vstupu musí být logicky minimálně stejná, jako ta na výstupu. Vydělá li tedy člověk 1000,- korun, může utratit maximálně stejně vysokou částku. Není to ideální, neboť přitom nevytváří rezervu zajišťující schopnost přežití při případném výpadku příjmu, ale je jasné, že utratit více, než vydělá, je de facto nemožné. Tedy bylo by, kdyby neexistovaly půjčky, leasingy, úvěry, hypotéky. Ty tu však jsou a nabízejí tak možnost v určitou chvíli utrácet více, než je opodstatněné. Za určitých okolností je to i možné, je třeba si však uvědomit, že jde o relativně drahé peníze. Zvláště tehdy, když se následně dobře neinvestují, ale pouze se prožijí.
Výše uvedené si uvědomuje většina z nás, nicméně nelze si myslet, že se dle toho všichni chovají. Což dává možnost bohatnout lichvářům, bankám, následně advokátům a exekutorům. Prostý člověk se poté snadno dostává do těžkých a často i neřešitelných potíží. Nejde pouze o ekonomické dopady, ale i o psychické problémy končící často násilím a v nejhorším případu i smrtí.
Předvolební období je jako stvořené pro rozhazování peněz plnými hrstmi. Ti, kteří jsou momentálně u moci, předvádí neskutečné veletoče. Přestože mají za sebou dlouhé období, ve kterém mohli dokázat svou vůli dovést stát k lepším dneškům, většinou je za nimi pouze spáleniště varující před horšími zítřky. Velkým varováním je poté prázdná státní pokladna v době, kdy se zemi jinak ekonomicky a hospodářsky vcelku daří. V tu chvíli je na místě otázka, může li být špatný hospodář z předešlých let dobrým hospodářem do let příštích. Odpovídat asi není třeba. Je víceméně jisté, že nikoliv.
Příliš velké experimentování s důvěrou obyvatel přineslo této vládě poloviční úspěch. Slabá ČSSD doplácí na lopingy svého nevýrazného předsedy vlády. Nelze se divit, že ani slibovaná zvýšení platů a zároveň restrikcí podnikatelského prostředí nepřivedou množství nových voličů. To i přes proklamovanou podporu nesmírně rychle rostoucího a doslova bujícího množství ekonomicky nepřínosných státních zaměstnanců. Slibované navýšení je naprosto nereálné už jen proto, že obrovské množství peněz, které by mohly být rozděleny mezi tyto lidi, mizí úplně v jiných černých dírách.
Oproti tomu ANO výrazně posílilo, přestože majitel této značky čelí policejnímu vyšetřování, a účast v jedné z nejhorších dosavadních vlád dává hnutí podíl na mnoha tragických rozhodnutích. Slibovaný vyšší výběr daní i přes zneužívání moci Finanční správy a jejich drsných praktik likvidujících podnikatele a firmy se prostě nedostavil. Z EET se stává pomalu fraška stojící prosté občany poměrně dost peněz. Ministr financí neuhlídal ani otevřené dlaně neziskového sektoru a miliardy tekoucí do tohoto systému chybí poté například v tom důchodovém. I přesto obě vládní strany slibují neskutečné zlepšení v oblasti výplat a odměn pro státní zaměstnance, tedy i učitele.
Kde na to vzít? Většina produkce a skutečné výroby, tím i zisků, pochází z podnikatelského sektoru. Vzhledem k privatizacím se postupně do soukromých rukou dostala stěžejní část všech odvětví hospodářství. Tedy i ta strategická. Navíc systém různých dotací umožňuje těm největším hráčům nikoliv přinášet státní pokladně zisky, ale naopak odčerpávat značnou část příjmů. Není tajemstvím, že v čele těchto kolosů je Babišův Agrofert. Daleko přínosnější pro stát je tak množství menších společností a jednotlivců, tzv. OSVČ. A právě tato skupina je nejvíce pod drobnohledem finančních úřadů, neboť jde o nejlépe ždímatelné zdroje peněz. Bohužel ani to však nestačí. A tak vláda utrácí více, než by měla, zároveň zadlužuje budoucí generace. Na rozdíl od jednotlivců státu totiž exekuce jen tak nehrozí. Tedy trvá dlouho, než se nějaká země dopracuje do podobné situace, jako nyní Řecko. A když už se to podaří, z cizího krev neteče, takže nic nenutí politiky chovat se zodpovědně vůči svým občanům a jejich budoucnosti.
Sociální cítění je často pouhým přetvařováním. Životaschopnost předvolebních slibů a předsevzetí je velmi krátkodobou záležitostí. Zvyšování životní úrovně celého národa je těžko splnitelné bez systematické, dlouhodobé a kvalitně odvedené práce. Dva měsíce před volbami slíbí mocichtivý politik cokoliv. Někdy to dokonce i splní, ovšem už nepřizná, jak šílený dopad jeho rozhodnutí bude jednou mít. Až půjdete k volebním urnám, nezapomeňte na to, jak bídně hospodařila poslední vláda. Nedejte se nachytat na plané sliby a opít z prstu vycucanými výsledky. Nová ministr financí by vám jistě řekl, jak moc vyleštěné dno státní pokladna má. A to je důvod, proč hlasovat pro někoho jiného. Jen prosím s rozmyslem
J3.K
