Vše špatně, takže dobře, jak tvrdí Fiala?

  Výše uvedené se týká jak výrobního odvětví, tak i dalších článků v řetězci vedoucím ke konečnému zákazníkovi. S tímto se samozřejmě začne zvyšovat nezaměstnanost, snižovat schopnost obyvatelstva platit své poplatky, nájmy, uspokojovat často i jen základní životní potřeby. O blížící se katastrofě pro seniory hovoříme již déle. Týká se to i těch žijících v různých domovech důchodců. Pobyty v nich jsou totiž natolik drahé, že k stávajícím důchodům musí jejich potomci minimálně stejnou částkou přispívat. Jde reálně o solidní byznys se stářím dotýkajícím se jak starých spoluobčanů, tak i jejich příbuzných. Životní náklady mimo tyto ústavy je levnější, nicméně potřebná placená péče většinou svou drahotou dokáže narušit rozpočet celé rodiny. Problémem je, že jediným východiskem je jakýsi vejminek využívaný po staletí, kdy rodiče obývají menší část domu a ,,mladí“ tu zbývající. Nicméně kolik existujících dvougeneračních domů to umožňuje? O bytech ani nehovoříme.

  U zbývající populace se dá předpokládat, že situaci se skřípěním zubů zvládne. Jenže… Mimo rostoucích cen čehokoliv včetně nákladů na bydlení, které dosahují i 60% z celkové režie života, a to nepočítáme hypotéky a spotřebitelské úvěry, které mohou občany zatěžovat svými splátkami a nesmyslně nahoru jdoucími úroky natolik, že na jídlo, dopravu a ošacení už nezbývá skoro nic, tu máme vysokou inflaci. Tu se sice podařilo srazit na hodnotu kolem 8%, nicméně od ledna 2024 pravděpodobně skokové vyskočí. Vývoj je natolik bouřlivý a před covidem naprosto nepředvídatelný, že osočovat Čechy z lehkomyslnosti při cestě za svým bydlením, kdy si mladé rodiny braly hypotéky, aniž by předpokládaly skok v úrocích do neuvěřitelných výšin a naprosto nesmyslná rozhodnutí ve sféře cen elektřiny a plynu, by bylo příliš jednoduché. Při zakoupení domu či bytu, momentálně extrémně předražených, měli tehdejší zájemci rozpočty připravené na stav platný v době sjednávání úvěrů a hypoték vcelku dobře a s ohledem na dlouhodobý vývoj na trhu. O to větší šok přišel právě díky připravené pasti v podobě covidové hysterie, kterou vláda Andreje Babiše neodmítnula a doteď nás stojí miliardy měsíčně. Následně začala úřadovat Fialova vláda. Jak, to vnímáme všichni.

  Petr Fiala před volbami vydával signály o nezvyšování daní, rostoucích důchodech, vyrovnaném rozpočtu. Nic z toho a plno dalšího není pravdou. Přiznejme si, že několik posledních premiérů převzalo zemi v nepříliš dobrém stavu. Poslední 34 let plundrování národního hospodářství má své dopady a průvodní jevy. Bohužel politika u nás (ale i jinde) není o dobré správě svěřené země. Jestliže Západem nenáviděný Putin dokázal Ruské federaci vrátit hrdost a prosperitu, schopnost být dostatečnou protiváhou Spojeným státům, Velké Británii a Evropské unii, pak propad západních ekonomik v mnohém závislých na ruském nerostném bohatství nabírá neuvěřitelných rozměrů. Naše přidání se k USA, o kterých všichni vědí, že fungují na principu shodném s tím, které vidíme u klíšťat přisátých ke svým hostitelům, či propojení s německou ekonomikou, jejíž jakýkoliv výkyv několikanásobně vnímáme i my, odevzdání naší vody a obchodu s potravinami zahraničním ,,majitelům“ a nepochopitelným obchodováním s českou energií na Lipské burze, to vše se projevuje na životu u nás.

  Ani jeden politický subjekt, možná s výjimkou SPD, který se dostal do Parlamentu či do vlády, není ochoten něco na tom měnit. Jestliže poslední tři vlády nezastavily výprodej země, a platí to i pro Babiše, pak nečekejme, že se situace obrátí. Naopak, Fiala zvýšil otáčky. Občané České republiky jsou pro něj pouze zdrojem příjmů k uspokojování vlastních zájmů a ideologických zvěrstev. Dotování Ukrajiny, zavedení Green Dealu postaveném na smyšlených klimatických změnách, nákup vícenásobně předražené výbavy pro nefunkční armádu, přičemž strategií je co nejvíce utratit a tak, aby za nehty aktérů obchodu zbylo co nejvíce, pokračující neschopnost zastavit nenasytnost zahraničních obchodních řetězců, výrobců a obchodníků s energiemi, také udržet při životě lehkoživky z politického neziskového sektoru, případně plno dalších ukázek porcování ztrátového hospodaření státu, musí někdo zaplatit. Že už nemáme z čeho, nikoho nezajímá. A to asi ani netušíte, že se v podnikatelském prostředí vrátily devadesátky a dochází ke kradení firem, vybírání účtů a majetku. Jména jako Pitr, Horáček a pár dalších jsou opět na scéně, jen to dělají rafinovaněji a přes navrátivší se bílé koně. Také se vrátily praktiky neplacení faktur subdodavatelům, v čem vynikají kolosy jako je BAK, potichu se našlapuje kolem Metrostavu a dalších velkých společností. A opět v tom jedou i státní úředníci, notáři, insolvenční správci i exekutoři a přispívají k tomu špatné zákony. ODS v tomto nikdy nezklamala, opět se vytváří prostředí kmotrů a s nimi spolupracujících politických špiček.

  Slavit příchod Nového roku bude tentokrát ironickou událostí. Není totiž na co se těšit. Každý další rok je totiž horší a horší. Gauneři z Pětikoalice vědí, že co neukradnou nyní, k tomu už se příště nedostanou. Za prvé nebudou u moci (i když se budou pomocí korespondenčních lístků zlegalizovaných ve volbách hodně snažit), za druhé už nebude co ukrást. A dle toho jejich vládnutí vypadá. I když…to, že se chce do vysoké politiky vrátit Kalousek naznačuje, že tu ještě nějaký zdroj k zbohatnutí existuje. Buďme ve střehu, jaké překvapení nás zase čeká. Že nebude hezké, to je jisté.

Jindřich Kulhavý