Zatím to s optimismem moc nepřehánějme

  O Spojených státech si nedělejme iluze. Představa, že jde o vrcholný kapitalistický stát se všemi klady i zápory patřícími k definici kapitalismu, je falešná. USA jsou skutečnou sbírkou různých směrů. Například lidmi obdivovaná Kalifornie může zaujmout krásným pobřežím, sluníčkem, méně už však víceméně levicovým vedením a z něj plynoucích nařízení, omezení, zákazů a povinností. Mnohé se projevuje u daňových zákonů a jejich dopadu na obyvatele. Kalifornii mnoho Američanů opouští, naopak si ji pochvalují hollywoodské hvězdy, jejichž častá levicovost vede k podpoře Demokratů, a tím i k podpoře takových morálních skvostů, jakými byli a jsou Obamovi, familie Clintonů či dekadentní příslušníci rodiny současného prezidenta Bidena.

  Amerika přitom stále více zabředává do ekonomicko-společenských problémů. Zvyšuje se zadluženost, chudoba, nezvládnutá migrace znamená velký přísun zástupců nižších vrstev. V místech, kde dříve sídlil luxus, se množí slumy a přibývá bezdomovců. Zvěrstvo v podobě podpory extremistického hnutí Black Lives Matter dovedlo některá velká města na pokraj bezvládí, násilí a strachu z něj. Státy postupuje inflace, své dopady má nedávná vakcinace obyvatel, také věčné ekonomické spory s Čínou, které mohou vést ke zvyšování napětí mezi velmocemi. Mimochodem, Čínu si neidealizujme, ta směřuje k ještě tužší totalitě, o čemž svědčí závádění sociálních kreditů a využívání bank k odmítání občanům v přístupu k vlastním penězům. V této situaci se vedení USA snaží chytit každého možného záchranného kruhu, kterým se pro ně momentálně stala Evropa. Američtí obchodní žraloci se na ni vrhnuli a snaží se urvat, co jde. Za každou cenu. Eskalace napětí na Ukrajině je především jejich zásluha a plán zároveň: Samotní Ukrajinci bojují nikoliv za své zájmy, ale za úplně jiné. Ty západní, v nichž hlavní slovo mají Američané a korporáty.

  Evropská unie se dostává do podobné situace. Všechny její členské státy jsou zadlužené, přičemž Itálie, Španělsko a Francie nejsou daleko od pádu do propasti. Relativně zdravé ekonomiky postsocialistických států se podařilo buď jejich zatažením do eurozóny, případně covidohysterií, postupně zdecimovat a udělat závislými na německé. Ta připomíná dravou pirani, tedy nenasytnou rybu schopnou sežrat cokoliv. Například naši energetiku. Nynější hra na solidaritu, kterou hraje Fialova vláda, potápí české, moravské a slezské rodiny do hluboké krize, z níž Fiala & spol. cestu ráznými opatřeními zaměřenými proti vývozu elektřiny vůbec nehledají. Místo toho darují Němcům náš národní produkt za ,,hubičku“ a zároveň vytváří nezdravé prostředí různých dotací, úlev a podpor pro obyvatele ČR. I naprostý ignorant již tuší, že přesýpání peněz, protože o nic jiného nejde, znamená zvyšování zátěže našich občanů a odliv financí vybraných na již tak vysokých daních. A to nehovoříme o nesmyslné podpoře Ukrajiny.

  Z Evropské unie se stal jakýsi derivát Německa a zároveň stále hladový moloch vedený naprosto neschopnými lidmi řídit něco tak složitého. Vznikl organismus připomínající líheň tasemnic. Leyenová a jí vedená Evropská komise naprosto podlehly velkým korporátům z oblastí farmacie, bankovnictví a dalších odvětví, z nichž je absolutní většina část vlastněna úzkým okruhem nejmocnějších rodin. Ty si s USA a Evropou, potažmo celým Západem a se satelity vzniklými ze zemí z bývalého okruhu sovětských zájmů, z něhož se částečně vymanily, dělají, co chtějí a potřebují k navýšení vlastního majetku a vlivu. Vysávají nás všechny do morku kostí a intenzitu tlaku neustále navyšují, přičemž jejich záměry jsou až strašidelné. Nástrojů k tomu mají dost a pomocí médií vytváří dojem, že je to tak vše v pořádku. Platí to i pro naši oblast, protože jinak by předseda jedné ze vládních stran nemohl pár dní před volbami dostat takový prostor k agitaci, jakého bylo umožněno využít Petrovi Fialovi v neděli.

  Nebuďme naivní. Většina našich spoluobčanů stále věří velkým médiím, netuší záludnost Green Dealu a Great Resetu, často o nich neví vůbec nic. Neznají Klause Schwaba, Söröse a Gatese mají za filantropy a mírumilovné mecenáše, Karla III. za neškodného starce na britském trůnu a o rodinách Rothschildů, Rockefellerů či příslušnících tzv. „Černé šlechty“ slyšeli z doslechu či vůbec. Problematika vývoje ve světě jim je cizí a unikají jim souvislosti. Není to jen starší generace důvěřující televizi, jde především o tu mladší a úplně mladou, kterou si Západ vychoval k nenávisti vůči Rusku a vnutil jí vlastní ,,evropské“ hodnoty. Navíc nyní tak často vzývané komunální volby jsou i přes propagaci velkých stran spíše o lidech ochotných skutečně pracovat v místech, kde se tito jednotlivci nachází. Ve vrcholné politice působí jiní lidé. Přesto je tentokráte třeba vnímat stranickou příslušnost každého kandidáta a vyloučit možnost zvolení těch, kteří se dosud i přes členství z některých z vládních a prounijních stran vyprofilovali jako užiteční. Jejich nezvolením lze vyvolat vnitřní revoluci ve stranách a jistou změnu výše uvedené orientace. Pokud tedy nejde o ideologicky zvrhlé Piráty, lze předpokládat, že v ostatních stranách Pětikoalice se najdou normální lidé schopní změnit své partaje. Musí k tom být přinuceni. A nejsou li to ochotni dokázat, nemají co dělat ani na komunální úrovni. Pak je třeba je nahradit jinými. Což můžete už tento týden. Otázkou tedy zůstává, kolik z vás to pochopilo. 

Jindřich Kulhavý