A je to tady….

   Na druhou stranu začátek školního roku znamená jistou úlevu ve vymýšlení programu pro zvlčilé ratolesti. Dva měsíce utekly jako voda, byly teplotně hodně nadstandardní, až na výjimky nepřinesly žádné drsné záplavy a poslední prázdninový den byl opět tropický. Někdy má to údajné globální oteplování docela příznivou podobu. Místy bylo sice kapku sucho a zahrady utrpěly většinou drtivou porážku, ale jinak se celkem dařilo. Prodejci bazénů a majitelé koupališť měli rekordní tržby, pivovary se nezastavily a výrobci nealko nápojů jásají nad svými zisky.

  Ukončeme však hodnocení dnů předešlých. Čeká nás podzim, který rozhodně nebude nudný. Zaznamenali jsme nejen návrat školáků do svých lavic, ale z dovolených se vrátili i naši politici. Takže se dozvídáme, kdo jaký si zachoval názor na problémy kolem nás. Prezident Zeman nadále ignoruje plno zvyklostí a okázale hlásá své názory. Pro někoho jsou nepřijatelné, pro jiné rozporuplné, jisté ale je, že si za nimi stojí a je mu jaksi jedno, jak na ně nahlíží Brusel. Čímž získává u mnoha lidí určitou část dříve ztracených sympatií. Především návrh, aby si každý ze signatářů výzvy našich vědců k problematice imigrantů vzal jednoho domů, lze považovat za správný.

  To naši rakouští sousedé si představují, že k nám převezou plno z těch, kteří k nim přišli z daleké Sýrie a Iráku. Což jim nebrání odsoudit Maďary za stavbu plotu na hranicích se Srby. Ministryně vnitra alpské země si tak protiřečí. Nechce na svém území další běžence, ale je proti zastavení jejich přílivu. Navíc chce dle přístupu jednotlivých zemí přerozdělit dotace EU. To tak trošku zavání vydíráním.  Nejvíce proti kvótám protestují členové Visegrádské čtyřky. Možná i proto, že na svém území měli dlouhé roky nechtěné imigranty z Ruska. Neměli bychom připustit, aby o nás rozhodovalo Rakousko. Už to dělalo v naší historii dost dlouho.

  Kolem nás se toho děje moc a vůbec nic nenasvědčuje tomu, že bude klidněji. Dětí je ve školách stále více, úkolem nás dospělých je zachovat jejich klid pro správný vývoj, připravit je na dospělost. Ne jim ve jménu politiky a prospěchářství jejích světových i našich vrcholných aktérů komplikovat život. Bránit svou zem, své domovy, to bylo vždy povinností každého muže a otce. Pokud ve vedení této země budou pouze jejich deriváty, které se zaleknou tlesknutí se zahraničí, budou mít naše děti těžké dětství. A to jistě nikdo z nás nestojí. Najít cestu ze situace, která vzniká, bude velmi těžká práce. Otázkou je, máme li tu někoho, kdo ji je ochoten hledat a zároveň přesvědčit ostatní se po ní vydat.

  Nyní však už jen popřejme školák úspěšné vykročení do nového školního roku, co nejlepší pedagogy a hodně štěstí. Budou ho potřebovat. A za deset měsíců bude zase lépe. Tedy…kéž by.

J3.K