Americká armáda na cestách….

  Především je třeba konstatovat, že jsme členy vojenského paktu NATO a máme tedy určitá práva i povinnosti. Vzhledem ke zkušenostem s armádou, jejímž vrchním velitelem je ruský prezident, a také k tomu, že neutralita je ve středu Evropy asi neřešitelná, nebyla jiná možnost, než se členem NATO stát.

  Pokud se někoho světoví diktátoři bojí, pak je to americká armáda. Její vyzbrojení je na špičkové úrovni, z častého nasazení různě po světě má praxi. Také rozmístění po světových světadílech je dostatečné.  Zároveň je jediným významným protipólem ruské armády. Takže v podstatě má naše malá zem jen dvě volby pro zajištění své ochrany. Kdysi sovětská pomoc měla svá pravidla a také takové dopady, že se o politicky demokratickém zřízení u nás nedalo mluvit ani ve snu.

  Nyní máme pokus číslo dvě. Samozřejmě, jedno zlo může být nahrazováno jiným, zatím se nás však nedotknulo a jeden konvoj projíždějící naší zemí ho nepřinese. Až by se začalo něco významnějšího dít, bude nám celkem jedno, kudy a kolik projede obrněných vozidel, pokud nám to zachrání kůži.  Na naši armádu se můžeme spolehnout při konfliktu akorát tak s Maďarskem, ale Rusové by nás uplácali čepicemi.

  Samozřejmě víme, že se Američané několikrát i ve vlastním zájmu zapojili do akcí, které v důsledku nedopadly dobře. Namátkou Afganistán, Irák, nyní Sýrie. Důsledkem jejich počínání vznikl Islámský stát, jehož má většina kulturního světa plné zuby. Na evropském kontinentu lze možná podobně vnímat Kosovo, ale to je na delší rozbor. Nicméně je třeba si uvědomit, že nevlastníme jaderné zbraně, máme pár gripenů v pronájmu, plno zastaralé techniky ruské výroby a minimum vojáků. Sousedíme s Německem, tedy jedním z nejlépe vyzbrojených států v Evropě a spolupracujícím především s americkou armádou. Je jedno, že důvodem je dnes již historická prohra ve 2.světové válce.

  Pokud se podíváme na demonstrace, ze kterých zaznívaly kritické hlasy, šlo především o názory komunistů a podobně radikálně extrémistických sdružení. S komunisty máme své špatné zkušenosti, ty už bere vážně jen menšina lidí u nás. Zbývající protestující jsou většinou nějakou formou exotů a není třeba je brát vážně. Na druhou stranu je třeba připustit, že by bylo fajn, kdyby se žádné přesuny konat nemusely a armády by fungovaly především jako pomocné a záchranné sbory při živelných katastrofách. To je ale nereálné. V každém období lidské existence se o něco válčilo, je nám to dané a těžko to lidstvo někdy změní.

  Závěrem je tedy třeba říct následující. Nechť kolony obrněných transportérů v klidu projedou naší zemí a můžeme doufat, že nebude důvod k tomu, aby se sem vracely s tím, že budou uvedeny v bojovou pohotovost. A pokud ano, buďme vděční, že se za nás někdo postaví. Nicméně hodiny dějepisu nás umí přesvědčit o tom, že válka v Evropě rozhodně není dobrá a važme si každého roku, kdy tu je klid. I za cenu toho, že se Českem občas mihne pár vojáků z jiných zemí.

J3.K