Babiš se opět ukázal…

  Vlastníci zbraní jsou ve střehu. Pokud novela projde schvalovacím kolečkem, a to určitě projde, protože Senát už se dříve odmítl zabývat návrhy podporující zájmy vlastníků zbraní a Parlament zase balancuje díky nedůvěryhodné vládě nad rozpuštěním, takže se hoši určitě dohodnou a obětují zbraně vlastnímu prospěchu, dojde k prvním změnám našeho jinak kvalitního zákona. Je třeba si připomenout, že i poměrně zbabělý Sobotka ve funkci předsedy vlády bojoval proti směrnici podstatně statečněji, než Babiš. Povinnost nově registrovat atrapy, znehodnocené, historické a plynové zbraně je úsměvná, na řadě příště budou dětské špuntovky a pistolky na ,,antiperle´´.  Jejich nebezpečnost je skutečně vysoká, v rukách šíleného dítěte mohou totiž způsobit mezinárodní katastrofu. To už nehovoříme ani o skutečně střílejících airsoftkách a vzduchovkách. Jejich používáním je ohrožena bezpečnost celé Evropské unie.

  Strach politiků z toho, že by prostý občan měl zbraň, se kterou by se mohl bránit zvůli právě vedoucích elit, je zastírán obavou z terorismu. To vše v době, kdy do Evropy proudí skupiny bývalých bojovníků Islámského státu. Vzhledem k několika málo nálezům tajných muničních skladů plných neregistrovaných zbraní různých značek, kvality a využití, je plánované odebírání některých legálních zbraní v budoucnosti pouze historickým přehmatem. Teroristé a militantně smýšlející skupiny budou nadále vlastnit zbraně, byť nelegálně. Oproti tomu majitelé registrovaných zbraní jsou pod pečlivou kontrolou, jejich majetek je vždy v případu podezření z použití k dispozici policii tak, aby mohla provést balistickou zkoušku, navíc prochází několikastupňovým testem a jsou zodpovědní. Vždyť k odebrání zbrojního průkazu stačí například hloupá potyčka s jiným řidičem někde na křižovatce, aniž by samozřejmě v této situaci zbraň hrála sebemenší roli. Majitelé jsou tak vychováváni ke zdrženlivosti a sebeovládání.

  Snížení kapacity zásobníků je opravdu jen prvním odříznutým kolečkem salámu. Původní větší zásobníky jsou neregistrované, takže maximálně zmizí z pultů prodejen se střelivem a možná dojde ke kontrolám na střelnicích. Tam je úplně jedno, vyměníte li zásobník po deseti či třiceti výstřelech. O tom, že by se vysokokapacitní zásobníky vracely a byly by odevzdány všechny, lze s úspěchem pochybovat. Pouze budou schovány na horší časy. Navíc 20tinábojové do pistolí jsou ažaž, desetiranné do dlouhých zbraní, které stejně nesmí být upraveny na střelbu v dávkách, nejsou za cvičných podmínek až takovým zlem. Daleko horší bude, až nás vláda vyzve k odevzdání všech zbraní. Půjde tak totiž o krok opačným směrem, než jaký zastává například Švýcarsko, kde vlastnit zbraň je běžné v každé rodině, zvyšuje se tím obranyschopnost celého státu.

  Je vcelku pochopitelné, že se touto novelou zabývají především majitelé zbrojních průkazů. Ostatním je vcelku jedno, co se děje kolem zbraní, myslí si, že se jich to netýká, dokonce je slyšet názory o větší osobní bezpečnosti. Jde o naprosté nepochopení problematiky. Má li zbraně pouze jedna část obyvatelstva, což je nedemokratické, automaticky získává převahu, kterou nemá problém zneužít. Je to podobné, jako rovnováha ve výzbroji velmocí. Dokud bude existovat, nezaútočí ani jedna strana na tu druhou. U obyvatelstva je to podobné. Ovšem ve chvíli, kdy se elity rozhodnou zneužít svého postavení k jakékoliv restrikci obyvatelstva, které nebude mít žádnou moc se bránit, dojde se zpožděním všem zainteresovaným, jakou chybou bylo se nepostavit diktátu. A to elitám jde. Jejich vlastní strach a touha po moci vedou k podobným krokům, jakým je odebírání zbraní. Nebojí se teroristů, s těmi se domluví. Mají obavy z vlastních voličů, které zklamali. No není to paradox?

J3.K