Bruselské pomatení v reálu

  Pokud nezatáhneme brutálně za brzdu – předáme dětem a vnoučatům zdevastovanou kouli s místo moří mrtvou stoku. To je základní myšlenka této úvahy. K záchraně však vedou naprosto jiné cesty, kterými je umění zpracovávat odpad, omezit jeho vznik, naučit se recyklovat materiály, z nichž je vyráběno, a zvážit, nakolik je nadvýroba dosud běžná nutností. V jistém směru lze povýšit logiku nad komerci a regulovat množství vyráběného tak, aby byl všeho dostatek a zároveň se nemusely zavážet pouště novými nepoužitými produkty například textilního či elektronického průmyslu. Nové normy na zateplení jsou opět další nedomyšlenou pastí, protože co na domy nalepíme, to z nich jednou také musíme sundat. Nic tu nebude stát věčně a éra pyramid, paláců, hradů a zámků připomínajících nám tisíciletou historii je pryč. Nyní tedy k tématu. Využijme nyní pár úvah uznávaného experta Aleše Svobody ze společnosti ENROLL CZ spol. s r.o. z Nové vsi

  Zateplovat budovy je pozitivní - a naprosto nezbytné - o tom nelze pochybovat. Je zásadní k tomuto zcela legitimnímu požadavku, který snižuje emise díky ušetřené tepelné energii, která se nemusí vyrobit. Lze postavit dům - dřevostavbu - a na 165 m2 obytné plochy, kde máte tepelnou ztrátu při -18°C pouhé 3 kW. Pokud se někdo ohání ekologií, snahou snižovat emise CO2 tím, že je nutné domy zateplovat - pak přece ale musí říci i B. Tedy ČÍM SE BUDE ZATEPLOVAT. Přece nemůže někdo chtít po lidech, aby zateplovali, a tím poškozovali životní prostředí ještě více než bez zateplení. On je totiž problém ve výrobě některých tepelných izolací. Pojďme si je ukázat.

   Minerální vaty  -  ze skla nebo čediče - problém s emisemi, které vznikají při energeticky náročné výrobě : tavení skla nebo čediče je energeticky nesmírně náročné a veškeré teplo končí v přírodě i s emisemi, které je na výrobu nutné vynaložit. Sklo se taví při nějakých 1.400 a čedič při téměř 1.900° C. Na roztavení jediné tuny čediče je potřeba tisíce a tisíce kubíků plynu. No a co potom?  Co s tou vatou pak? Když se zbourá dům? Aktuálně se v Praze bude bourat palác Merkuria. Je tam 90 tun minerální vaty, se kterou si nikdo neumí poradit. Nehoří to, nedá se to skládkovat, nerozpadne se to, je to odpad na tisíce let.  Lze to zrecyklovat, je to na to speciálně vyvinutá technologie, stroje lze nakoupit, ale používají se minimálně.

  Polystyrén - ropný produkt. Výroba styrénu a následně "koplenu", to je jedna z mnoha variant polystyrénové soli, je rovněž energeticky náročná. Při expanzi polystyrénové soli párou (ta se také musí ohřát na 120°C, a že je jí potřeba ) se uvolňuje plyn "pentan". To je uhlovodík, který je stejně nebezpečný jako metan, a ten jde kompletně do ovzduší. Tak jak se můžeme bavit o ekologii zateplování, když výroba izolace jako taková TĚŽCE ZATĚŽUJE ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ? "GreenDealovým" fanatikům vadí, že krávy produkují metan, ale že se stovky milionů kubíku pentanu z výroby EPS uvolňuje do atmosféry, to už ti ekoteroristé neřeší. NENÍ TO POKRYTECKÉ ? A co po skončení životnosti?  Co s EPS ? Sice i to lze vyřešit, ale moc nás takových není, protože to něco stojí. Tak se to spálí, protože na skládku to už nejde umístit. Dnešní cena skládkování EPS je 20.000,-Kč za tunu. Ostatní odpad 2.500,-Kč / tuna.

  Polyuretan - vzniká polyadicí izokyanátu. Je třeba v definici pokračovat?  Je to jedovaté, karcinogenní, prostě svinstvo. Když čistě náhodou dojde k požáru, z polyuretanu se uvolňuje díky oxidační reakci FOSGEN . Víte co to je? To je bojový otravný plyn. Netušíme, co se s tím dá po skončení životnosti dělat. Chcete snad všichni bydlet v domech dušených umělou hmotou neumožňující stavbě dýchat?

  Existuje také účinné řešení, které nezatěžuje přírodu. Například ekologické tepelné izolace na bázi papíru a dnes i na bázi recyklovaného bavlněného vlákna (jeansy, košile, pyžama, atd). Lze zpracovávávat i odpady přímo z textilní výroby.  Ekologie v přímém přenosu, navíc o 40% lepší tepelně izolační vlastnosti než minerální vlákna, skvělé protipožární vlastnosti.Takže zde je vidět hloupost eurohujerů, která ústí v naprosto zmatečné a chaotické jednání. Jsou to hlupáci a alibisti. Pokud je tlak na zateplování, nechť se tím nedělá více škod než užitku.

  A nyní ještě k elektrovoltaikám, které budou dle nařízení být na každé střeše. Jistě jste si povšimnuli, jak se jejich počet zvyšuje. Vzorový případ pochází ze severočeského města, z podhůří našich hor.

  V Liberci zapadne slunce koncem října a vyleze v březnu. Zisk z FVE nula nula nic, a to právě v období, kdy by se energie hodila nejvíce. Naštěstí je na domu se ztrátou 3 kW, takže jakmile vysvitne sluníčko, topí se žaluziemi, protože FVE je zasněžená a nedává NIC. Protože má malý výkon – jen 2,4 kWp – místo všech těch elektronických a drahých přístrojů nutných k napájení baterií (ty odešly jako první) byl zakoupen jednoduchý regulátor a veškerá proměnlivá energie je dodávána do akumulační nádrže, ze které se vytápí dům a předehřívá voda, která jde do bojleru. Od jara do podzimu je tak zajištěna soběstačnost s TUV a přebytky tepla putují na dohřev bazénu, zvláště na jaře a na podzim. Jde tak o jednoduché, bezpečné a levné řešení. Věřit ve všespásnost FVE je ukázkou naivity. Zvláště v našich podmínkách. Solární panely se budou jistě zdokonalovat, v Indii už patentovali kombinované s chlazením vodou, které dokážou být mnohem účinnější, a ještě vyhřívají mnohem lépe bazény a velké nádrže s vodou. Momentálně je to však jako z elektromobily. Vše je na začátku, ale bruselští úředníci mají jasno. Ideologie vítězí nad fyzikou. Green Deal je prostě totální demagogií postavenou na podemletých základech.

  Děkujeme Alešovi Svobodovi, a pokud byste chtěli o tepelných  izolacích a výstavně ekologicky účinných stavbách vědět více, obraťte se na něho. Dostanete nejen kvalitní informace, ale zároveň možná i nabídku na realizaci výstavby. Tu Vám může zajistit i náš partner Urban Centre družstvo, kontakty na něj získáte na našich stránkách. Stavět v souladu s ekologií je prostě možné, jen to chce mít v hlavě pořádek.

Jindřich Kulhavý