Chystá se poprava Škodovky?

  Obrovský progres, který česká automobilka v německých rukách zaznamenala, se stal určitým zázrakem. A zároveň trnem v oku některých německých elit. I přesto cesta kdysi tak zaostalé Škodovky vzhůru pokračovala a na její výrobky narazíte v mnoha zemích světa. Ani snaha udělat z ní tu levnější značku v rámci koncernu ji nezabrzdila a donedávna trhala prodejní rekordy. Řada originálních řešení zpříjemňujících život za volantem mladoboleslavských modelů se stala doménou našich inženýrů. Zároveň společnost poskytnula obrovské možnosti mnoha dalším subdodavatelům a z automobilového prostředí, na kterém se naše ekonomika stala částečně závislou. Obrovské zisky produkované ve středočeském městě částečně mizely v sousedním Německu, přesto lze říct, že Škoda Mladá Boleslav je pravděpodobně nejvýdělečnější značkou v České republice.

  Poslední roky se však mnohé mění. Tažení proto automobilkám především v Evropské unii připomíná šikanování. Náš kontinent opouští některé mimoevropské značky, jako poslední ohlásila odchod Mitsubishi. Ideologie spojená s ekologií vítězí nad rozumem a realitou. Představa přechodu na elektromobily při likvidaci dostupných a efektivních zdrojů elektřiny je drahou utopií. Přesto nás čeká dlouhé období pokusů o dosažení této mety. Všichni rozumně uvažující lidé tuší, že jde o nesmyslné kroky, které rozhodně nepovedou k čistější planetě. Nicméně ekonomická krize způsobená ekošílenstvím a přikořeněná covidovou hysterií je tady a politické rozhodnutí připomínající výstavbu Kocourkova začíná být přetavováno do praxe.

  Snižování emisí tlačí automobilky do nesmyslných projektů a investice vložené do vývoje spalovacích motorů se stávají ztracenými. Čeká nás v relativně brzké době teror v podobně daňového zatížení spalovacích motorů a extrémního zvýhodňování elektromobilů. Evropská unie začne tlačit národní vlády k nesmírně závažným opatřením, jejichž úkolem je postupná likvidace těch, kteří se nebudou chtít podřídit. Dopad na ekonomiku bude značný. Přestože se nakonec ukáže, jak obrovský podfuk je Zelený úděl pro Evropu, bude pozdě. Spalovací motor bude po kremaci, elektorauta na vzestupu stejně, jako ceny elektřiny. O aroganci Evropské komise už víme své a společným zadlužením byl učiněn krok vedoucí k neukončitelnému vazalství.

  Co však v této situaci se Škodovkou? Vzhledem k vůdčí pozici Německa je vcelku očekávatelné, že si bude snažit udržet co nejsilnější ekonomiku. Němci tedy nemají důvod k tomu, aby někde mimo jejich území vznikali vozidla úspěšnější než u nich. Navíc vědí, že na automobilovém průmyslu stojí ekonomika České a Slovenské republiky. Takže není nic jednoduššího než postupně utlumit výrobu, což postihne Mladou Boleslav, a to dobré v rámci značky přemístit do Německa. Plánují tam přenést výrobu Superbů. Již odvolali schopné manažery, místo nich dosadí ty krizové a zaúkolované na likvidaci značky. K poškození Škodovky vedou dvě cesty. Jedna je prosté omezování výroby, druhá vede přes cenovou politiku a snižování kvality. Zbytek za Volkswagen dokončí trh a mateřská značka se bude ještě cítit ukřivděna. Nakonec bude česká vláda vyzvána, aby si torzo továrny koupila zpět. A Škodovka v tom nebude samotná, Seat už je v této situaci také. A mezitím….v Německu bude posilovat trojhvězdí Volkswagen, Audi a Porsche. Možná se Vám to zdá být přitažené za vlasy, zvláště nyní, kdy na trh vstoupily nové modely. Ale stačí pár úprav a ze spolehlivých škodováckých automobilů se stanou nespolehlivé šroty, kterých se bude chtít automobilka zbavit. O tom, že VW je schopno velkých podrazů, už z minulosti víme své.

  Ptáte li se, kolik času uplyne, než se toto stane, věřte tomu, že události nabírají na spádu a nestane li se cosi výjimečného, třeba odchod několika států z EU, je to otázka dvou až tří let. Nebude li česká politická scéna rychle a pružně reagovat, Němci nám budou chtít brzy ukázat svou nadvládu. Padne li Škodovka, vezme sebou desítky tisíc dalších pracovních míst. V podstatě nás vyhladoví. Samozřejmě existuje východisko. Tím je okamžitá příprava na razantní změny a zaměření se na jiné zahraniční partnery. Navíc se blíží okamžik pravdy. Řadě evropských občanů již dochází trpělivost a nechtějí se účastnit destrukce kontinentu. Nebude to dlouho trvat a opět budeme stát na rozcestí Východ-Západ. Ke komu se v zájmu přežití přikloníme? Německo má už nyní v ruce plno trumfů, Francie vlastní naši vodu. Ale opravdu chceme být závislí na libovůli těchto dvou velmocí a zůstávat v EU? Možná se Vám to zdá být nesmysl. Pojďme si tedy slíbit, že se tu za dva roky k tomuto tématu vrátíme. A určitě už budeme vědět, je li prognóza reálná.

Jindřich Kulhavý