Co nám ukázali Drahoš a spol?

  Do Senátu prošli bez problému bývalí prezidentští kandidáti Drahoš ( ten naprosto nepochopitelně pro velkou část uvažujících lidí již v 1.kole), ale i Hilšer a Fischer.  Jak silnou opozici proti sobě Miloš Zeman měl, je naprosto evidentní, a je až s podivem, že vše ustál na výbornou. Představa, že by na Pražském hradu seděla figurka jménem Jiří Drahoš s vodícími provázky, které by měly v rukách jeho ambiciózní manželka na straně jedné a sluníčkářké elity v čele se Sorosem na té druhé, je šílená. Mít prezidenta bez názoru, který by byl olepen exkrementy evropských vládců od toho, jak by jim prokazoval svým řiťolezectvím svou poddanost, je opravdu šílená varianta výsledků prezidentských voleb. I tak teď hrozí jeho nominace na předsedu Senátu. V tu chvíli nastane konečně pravý čas na úvahu, zda ho nezrušit.

  Vítězství v 2.kole senátních voleb je poté varováním ještě větším. Pokud Drahoš porazil například Benjamína Kurase na Praze 4 na hlavu, evidentně tam zvítězila touha otevřít naše hranice přílivu extrémně problematickým migrantům, mohli jsme si myslet, že jde především o panelákovou story z největších pražských sídlišť. Úspěchy lékaře a aktivisty Hilšera a Fischera působícího kdysi v týmu Václava Havla naznačují, s jakým světonázorem lze uspět u českých voličů. Opět to ukazuje, jak mohutnou mobilizací prošli odpůrci migrace a diktátu Bruselu při volbě prezidenta, která všechny tyto jeho protihráče odsunula stranou. A je skoro jisté, tedy pokud se nestane něco podstatného, že minimálně Drahoš se pokusí i se svým týmem a sponzory o druhý mohutný útok na post prezidenta republiky. Navíc lze očekávat ofenzívu probíhající po celou dobu zbývající do této volby, zvláště, kdyby se Drahoš stal předsedou Senátu. Můžeme se obávat toho, že falešných brýlí Drahoše se jen tak nezbavíme, a je otázkou, vyplave li na přičinlivého akademika Nevím další špína spojená s jeho účinkováním na Akademii. Pár náznaků o jeho ,,ctihodnosti´´ už se ve spojení s podpisem pod několika málo patenty objevilo. A jak víme, politika každého svlékne do naha.

  Je třeba si uvědomit, že ač se to jinde tváří jinak, především Italové mají štěstí na svou volbu změny a úspěch Salviniho, sluníčkářská, neomarxistická a levicová lobby zároveň ještě neprohrála.  Neziskový sektor narůstá do obludných rozměrů, Soros nadále diktuje Evropě podmínky, za kterých do ní budou proudit drahé peníze. Ekonomická migrace dále pokračuje a boj s ní je jednoznačně pořád na začátku. Pašerácké lodě nadále vyplouvají k africkým břehům, jejich posádky tvoří idealisté a nájemní žoldáci z řad neomarxistické mládeže. Ptáte li se proč žoldáci, tedy proto, že neziskovky jsou velmi dobře prosperující podnikatelské subjekty vysávající různé dotační programy i takových států, jakým je právě nyní Itálie. Doposud nebyla potopena jediná loď plující pod vlajkou neziskového sektoru. Honosně znějící donátoři, jako třeba Lékaři bez hranic, či přítomná mezinárodní loga Člověka v tísni, naznačují, jakým směrem se bude nadále migrace pohybovat, a to se stále stejnou silou.

  Drahoš, Hilšer a Fischer jsou jednoznačně ukázkou politické negramotnosti našeho národa napříč staršími generacemi. O té nelze hovořit u mládeže, ta už je vychovávaná k tomu, aby naprosto vědomě plnila představy bruselských elit a představitelů OSN. Systematičnost práce na degradaci Evropy je odstrašující.  A to mají čeští příznivci EU v rukávu ještě jedno velké eso. Pokud se Drahoš ztrapní a Fischer nevynikne, kandidaturu znovu zvažující Horáček to vzdá, v pozadí čeká osoba s obrovským potenciálem. Je jí Šimon Pánek. Jeho morální profil nebude problém pozitivně dobarvit, vždyť vést humanitou se ohánějící největší českou neziskovku se vznosným názvem Člověk v tísni, mít v životopisu napsanou ideovou spolupráci s Amerikou podporovanou megastar Václavem Havlem, také zásluhy z dob studentské pseudorevoluce z roku 1989, to už je solidní kalibr, který při případné cestě na Hrad bude likvidovat všechny soupeře.  Doprovodné hýkání Halíků, Jandů a Rozumků, Pehů, většiny umělců je slyšet na dálku již nyní.

  Malé kroky jednotlivce mohou být ukazatelem délky kroků společnosti. Paradoxně postup Drahoše a jemu podobných výše jsou předzvěstí pádu nás ostatních. Ač se zdá, že 3 až 4 roky jsou dlouhá doba, nestane li se v Evropě a u nás opravdu nic důležitého, utečou rychle a my se můžeme divit, jak jsme prošustrovali příležitost zůstat svébytným národem. Nynější volby ukázali, že se to může stát naprosto snadno. Drahoš v Senátu není dobrá vizitka. A lze se obávat, že bude ještě hůře.

J3.K