Daně letí nahoru

  Nový daňový balíček obsahující vyšší vyčíslení daně na tabákových a alkohol obsahujících výrobcích se na první pohled může zdát především nekuřákům a abstinentům nepodstatný. Není tomu tak. Jakékoliv zvýšení daní přináší posun cen nikoliv jen v daném segmentu, ale většinou jde o daleko širší záběr. Jestliže podraží cigarety, lidé nepřestanou kouřit, ale místo toho sáhnou po všem, co hoří a dá se to inhalovat. Jaký vliv na jejich zdraví to bude mít, to si dokážete představit. Konzument alkoholu se také uskrovní spíše v jiné sféře, takže opilých nebude méně, maximálně přibydou hůře vidící. Je až neskutečné, co vše lidé vydrží a v podstatě na další tahání peněz z vlastních kapes nereagují, někteří dokonce tleskají. To jen proto, že věří tvrzení, kterým vláda vysvětluje souvislost mezi zvyšováním důchodů a vyšším výběrem daní z prodeje nezdravých produktů. Je to lež. Zároveň totiž dochází k dalšímu zvyšování různých poplatků, například při vkladu či změně na katastru nemovitostí, ve hře je i vyšší cena za plyn a s blížícím se vypínáním zdrojů elektřiny v Německu a dalších zemích poletí nahoru i cena za tuto komofditu. Pár set korun přidaných důchodcům a státním zaměstnancům se rozplyne ve vzduchu dříve, než přijdou. Ta komedie je prostě šílená.

  Jestliže finanční úřady zvýšily svou aktivitu a s arogancí jim umožňující zaklekávají na firmy s úkolem ožebračit je co nejvíce, to jen pro doplnění představy, jak pracují podřízení Schillerové, naprosto nám uniká smysl toho, že zahraniční subjekty beztrestně vyváží z naší země nezdaněné zisky v řádech stovek miliard korun, navíc některé zde otevřely pobočky jen díky státní dotaci a dalším výhodám. Z toho vyplývá, že společnosti se zahraničním majitel jsou tu oproti našim podnikatelům zvýhodněné, mají úlev, zisky nedaní v plné výši, ale vyváží peníze pryč a ještě jsou díky tomu více konkurenceschopné.  Přidejme navíc eurounijní dotace do jejich aktivit pokřivující zdravý trh a zahraniční sídla našich firem, které z důvodu vysokého danění opustili papírově Českou republiku, aby se zabydlely v daňových rájích. A všechny tyto díry se záplatují z peněz těch, kteří tu zůstávají. Za těchto okolností lze považovat i obyčejný výběr daní za krádež, na které se podílí stát. Navíc všechny jím vybrané peníze mizí v bezedné díře státního rozpočtu.

  Stát nelze v žádném případu vést jako obchodní společnost. V jeho režii existuje mnoho položek, které prostě nejde financovat formou přehazováním peněz z hromádky na hromádku. Úkolem státu je plánovat v dlouhodobém horizontu i pružně reagovat na změny na různých trzích. Zároveň má povinnosti v oblastech sociální péče, školství, zdravotnictví, dopravy, bezpečnosti, sportu a kultury. Státní úředník bohužel patří mezi úplatné a ovlivnitelné, navíc aparát kolem něj patří k největším spotřebitelům z celkového balíku financí. Z toho vyplývá, že náklady na toto prostředí patří k nejvyšším. Bohužel jsou přilepeni i lehkoživkové, kterých se stát neumí zbavit. Politický neziskový sektor je velkým konzumentem výdobytků sociální politiky a redukce jeho pronikání do všech směrů by měla být prioritou každé budoucí vlády.  Přebujelé vícenáklady spojené s naprosto nepotřebnými sférami v naší společnosti jsou jen další obrovskou zátěží. Problémem může být i podřízení vlády Parlamentu ČR. Široký okruh požadavků jednotlivých zájmových skupin poslanců vycházející z potřeby udržet si své voliče klade nápor na podporu různých aktivit, které by stát prostě platit neměl. Zkráceně řečeno: Každý své za své. Jen příklad. Chceš li něco pořádat, musí to být tak atraktivní pro návštěvníky, že Ti to zaplatí. Na druhou stranu představa, kam by šly peníze, kdyba Babiš nemusel skládat účty, je strašidelná.

  Místo zvyšování daní by tedy stát měl zeštíhlit svůj aparát a také vše to, o co se stará, oprostit se od zbytečných výdajů včetně těch plynoucích ze špatně hospodařící Evropské unie. Příliš silná sociální politika, kdy stát pečuje o vše, vede k neustále se zvyšujícím daním. A pokud stát zpětně tyto investice občanům nevrací a nezajišťuje jim skutečně vysoký standard, což se většinou bohužel dotýká i těch, kteří si tu úroveň nezaslouží, pak jde opět o okrádání především těch pracovitých, šikovných a podnikavých. Severský model sociálně silných států dovedl Švédsko na pokraj vnitrostátních neřešitelných problémů způsobených nemorálním soustředěním moci ve vládní sféře, v Norsku k naprosto neovladatelnému systému odebírání dětí Barnevernetem, ani Finsko není bez problémů a bohatí tam platí například mnohem vyšší pokuty za směšné překročení rychlosti (což je prkotina a taské diskriminace úspěšnějších). Naopak tam bují černý trh a Seveřané si jezdí své choutky často uspokojovat mimo své země. Ty mezitím ovládají imigranti, což platí hlavně pro Švédsko. Pokud tedy nyní někdo tleská, zvyšuje li se daň, a tím i cena, u tabákových výrobků a alkoholu, měl by vědět, že jde o klasickou salámovou metodu. Až Ministerstvo financí zjistí, že nepřibyl dostatečný balík peněz, udělá to samé znovu a jinde. Kam lze sáhnout? Pohonné hmoty, energie, plyn, doprava, potraviny, bydlení. Bez toho se v životě neobejdeme. Přijde i daň z majetku, z pohodlí a vyššího standardu. Zabalí se to do sociální solidarity a všichni budeme jen nevěřícně koukat. Pořád se Vám zdá fajn, že zdraží cigarety a rum?

J3.K