Degradace společnosti zase v plném proudu

  De facto jsme svědky toho, jak dva lidé ovlivní chod velké části planety. Stačí k tomu jeden rozhovor mezi sponzorem WHO a zároveň majitelem společnosti vyrábějící vakcíny a kontroverzní  za nedlouho končící kancléřky nejvlivnějšího evropského státu. Následuje politické rozhodnutí, jehož výsledkem bude povinnost nechat se v Německu očkovat, získat jakýsi elektronický očkovací průkaz, případně nechat zanést potřebné informace na čip, a ten si implantovat pod kůži. Možná by to byl problém samotných Němců, kdyby to samé záhy nepožadovali po všech, kdo budou chtít Německo navštívit nebo jím projet. V tu chvíli se utrhne lavina, kterou bude obdobné nařízení v dalších státech, a už to pojede. Kdyby se Německo nacházelo kdesi u Gibraltaru, nebo snad lépe, kdyby bylo daleko za ním, mohlo by nám to být jedno. Jenže máme tu smůlu, že je to náš soused, přes kterého vede řada cest tam, kam směřujeme, aniž bychom měli potřebu do samotného Německa jezdit. Navíc, a to si přiznejme, jsme s Němci díky blízkému sousedství v mnoha oblastech spjatí. Plno našich lidí tam pracuje, nakupuje, řada sportovců tam vydělává peníze. Takže se nás tato problematika aktuálně dotýká a Němci jsou dostatečně šílení na to, aby vše dotáhli do konce. Volí si totiž politiky, kteří je k podobným světlým zítřkům dovedou. Navíc manipulace s hlasy voličů jede Evropou na plné obrátky.

  Podobně přistupují k migraci. Možná po rozhovoru Sörös-Merkelová došlo k podobné situaci jako při dohodě Gates-Merkelová. Prostě se té dosluhující paní zdál být dobrý nápad obarvit Evropu, a aniž by byla schopna uvědomit si všechny následky svého rozhodnutí, otevřela vrata do ní, ač ta vpusť se nachází na území jiných států. Němci zvyklí naslouchat svým vůdcům mlčeli a zfanatizovaní obdivovatelé nesympatické Merkelové ze strany jí vedenou a dalších spolupracujících subjektů šířili její slovo boží dále a postupně i za hranice Německa, tedy do orgánů Evropské unie. Shodou okolností páteční výročí našeho vstupu do ní navazuje právem na den pálení čarodějnic a řada koláží na hranici umístilo právě Merkelovou. Jestliže je Německo ekonomickým tahounem EU, je zároveň jejím hrobníkem. Arogance Berlína a potažmo Bruselu už způsobila odchod Velké Británie, momentálně je dalším adeptem Itálie, přestože tam záleží na tom, kdo se ujme vlády po koronavirové krizi. Vrátí li se k moci Matteo Salvini, lze očekávat bouřlivou dobu na Apeninském poloostrovu. A další země jsou blízko podobným úvahám. Jak dlouho ještě budou Polsko a Maďarsko snášet buzeraci ze strany EU, kterou ve skutečnosti vedou němečtí politici a jim podřízení noshledi z dalších zemí, především z Francie a Beneluxu?

  V pozadí událostí posledních dnů zůstala i ratifikace Istanbulské úmluvy. Tato mnoha našimi politiky prezentovaná jako nepříliš podstatná listina je zásadním dokumentem měnícím funkci rodiny, postavení LGBT skupin a oživující pedofilii. WHO se už několik let snaží postupně omezit trestání za sex s dětmi a vytváří prostředí, ve kterém se zvětšuje prostor otevřený úchylnostem zastřešeným zkratkou LGBT. Navíc se s šířícím islámem snižuje věk, ve kterém se považuje za ,,normální“ začátek sexuálního a manželského života mladých dívek. Připomeňme si, že vzhledem k tomu, že Mohammed si s Ajšou začal v jejích devíti letech, muslimové tento věk považují za počátek dospělosti žen. Představte si, jak Vaši školačku ze třetí třídy základní školy przní jakýsi třiapadesátiletý chlap (není důležité, kolik je jemu, ale jak stará je Vaše dcera). A k tomu směřuje budoucnost. To nemluvíme o nařízení WHO, které se tato organizace snaží prosadit a které nám určuje počátek sexuální výchovy již po překonání batolecího věku a zároveň preferuje nepohlavní směřování s tím, že si děti mají vybrat, čím chtějí být. Jsme svědky dekadence a zvrhlosti západní společnosti, které jsme momentálně součástí a je i na nás, necháme li takto zasahovat do běhu našich životů. Nicméně není moc odpornějších věcí než hledět na zmalovaného tvora s pánským přirozením, které mu kouká zpod upnutých minišatů, vedoucího si malé adoptované dítě, jež ho oslovuje mámo. I tak může vypadat Vaše budoucí návštěva dětského hřiště. Istanbulská úmluva je podobné zvěrstvo, jako třeba Lisabonská smlouva.

  O České republice bychom rádi mluvili jako o svrchovaném státu. Přesto je i u nás dost lidí toužících po ještě těsnějším sepjetí s EU (většinou patří k voličům Top09, STAN a Pirátů), a dokonce je možné si přečíst, že Merkelová je největší političkou moderní doby. Ve skutečnosti lze doufat, že většina normálních Čechů si připouští, jak prohnilou organizací EU je. Zároveň si je při pohledu za naše západní hranice třeba uvědomit, jak důležité je, abychom si udrželi své zákony a zároveň se navraceli k některým starším hodnotám a k jisté hospodářské samostatnosti. Je nutné zachovat si svou měnu, zbraňové zákony a selský rozum. EU se se svým Zeleným údělem dostane do obrovských problémů. Přestože se momentálně snaží silou přesvědčit všechny své členy o nezbytnosti dalších kroků směřujících k naplnění ideologických představ, ignorují její představitelé realitu a technickou vyspělost Evropanů. Všechny ty krásně znějící slova o zdravém životním prostředí a lepších zítřcích jsou vylhanými řečmi zastírajícím krutou skutečnost, kterou je boj o moc a nadvládu. Evropu spíše, než krásná budoucnost, čeká válka v několika možných podobách. Dobře už bylo, teď začalo období boje….možná i o přežití. Tedy pokud rychle nezatáhneme za ruční brzdu.

Jindřich Kulhavý