Dějiny národa Českého - ALŽBĚTA BAVORSKÁ - SISSI

   Elisabeth Amálie Eugenie se narodila na Štědrý den roku 1837 v Mnichově vévodkyni Ludovice (dceři bavorského krále Maxmiliána I.Josefa ) a bavorskému vévodovi Maxmiliánu z vedlejší větve rodu Wittelsbachů. Byla čtvrtým dítětem, přišla na svět v neděli a s jedním zoubkem, což bylo považováno za předzvěst štěstí. Dětství měla šťastné, žila v Possenhofenu, kde se mohla oddávat svým sportovním vášním. Ráda plavala a obzvláště milovala jízdu na koni a kdyby se nestala císařovnou, nejspíš by byla úspěšnou krasojezdkyní.

 Pověstná krása Alžběty se rozvíjela velmi pomalu,byla spíš klukem,měla klackovité chování. Za největší krásku platila její starší sestra Helena.Ta byla také ,,předhozena" v Bad Ischlu na námluvách její matkou mladému císaři,kterému se ale zalíbila mladší Alžběta. Císař se do Sissi zamiloval kvůli jejímu zvláštnímu půvabu, lásce k přírodě a pohybu.
Po svatbě se z mladého veselého venkovského děvčete stává komplikovaná uzavřená žena, která málokoho pustí k sobě.

  Alžběta od prvního dne svého manželství hladověla, byla často unavená a prý i velmi chudokrevná. Denně se přeměřovala, až 3x denně se zapisovaly její váhy a míry do zvláštního deníku. Byla vysoká 172cm, čímž převyšovala i svého manžela.

  Alžbětina váha byla skoro celý život stejná, okolo 50kg s výjimkou těhotenství, které si ošklivila. Prý prohlásila, že děti jsou prokletím ženy, protože ničí její krásu darovanou od Boha. Své první děti, Žofii a Gizelu, měla zpočátku při sobě,avšak s arcivévodkyní Žofií sváděla mocenský boj, než došlo k první katastrofě. To malá Žofinka po společné cestě do Uher zemřela.To byl pro ni šok. Od té doby její zájem o děti vyprchal. Gizela a syn Rudolf byli svěřeni do péče tchýni. Zejména mladší Rudolf, který si musel projít krutou vojenskou výchovou, trpěl nedostatkem mateřské lásky a dost ho to v budoucnu poznamenalo.

  Alžběta se velmi starala o svůj vzhled, dokonce sbírala obrázky a fotografie dívek a žen z celého světa, o kterých se říkalo, že jsou hezké, a porovnávala se s nimi. Velký důraz byl dán zejména na vlasy, o které se starala osobní kadeřnice Fanny Angererová, které se za péči platilo jako univerzitnímu profesorovi, což bylo tenkrát něco neslýchaného! Tělocvičny musely být v každé rezidenci, také dlouhé každodenní procházky za každého počasí, které dávaly zabrat jejím dvorním dámám.Ty za ní musely dusat a často i osobní předčítač, který sotva popadal dech. Císařovna chodila prý velmi rychle.

  Alžběta měla také nejméně absencí v účasti na všech štvanicích a lovech v Anglii. Kráska celý život trpěla depresemi a různými neduhy, které si částečně zavinila sama svou podvýživou a nadměrným cvičením, a když se dámě překulila čtyřicítka, nenechala se už portrétovat. Naopak se začala halit do závojů. Prý za to mohli vrásky a špatné, prý křivé zuby. Císařovna postupem let stále více podléhala depresím a po tragické smrti syna Rudolfa se stáhla zcela do ústraní a nenosila jiné šaty než černé.

  Její život skončil rukou atentátníka majícího původně políčeno na prince Orleánského, který ten den k Ženevskému jezeru nedorazil. Atentátník Luigi Luccheni ji zabil trojhranným pilníkem ve chvíli, kdy ji doprovázela pouze jedna dvorní dáma na jedné ze svých každodenních procházek. Malá ale hluboká ranka nezpůsobila okamžitou smrt. Alžběta se dokonce domnívala, že jí chtěl jen ukrást šperky na krku, po několika krocích však ale omdlela a už se neprobrala. Smrt nastala o dvě hodiny později 10 září 1898.