Dějiny národa Českého - JOHANA KASTILSKÁ (ŠÍLENÁ), 2.díl

  Jejím tyranem byl vlastní syn Karel V.

  Jak jsem již psal v prvním díle, Johana se stala po smrti rodičů jedinou dědičkou kastilského trůnu. Věděla, že musí do Španělska, aby se tam svého dědictví ujala, vždyť tam byl její domov a její lid, který ji očekával s nadějemi. I přes smutek nad matčiným úmrtím náhle ožila novou energií, která z ní už pomalu vyprchávala.

  Dokonce i její manžel se k ní teď choval o poznání lépe, což na její psychiku mělo blahodárný vliv, neboť Filipa stále milovala. Jenže ten s ní jednal mírně z vypočítavosti, chtěl, aby své vladařské pravomoci nad Kastilií převedla na něj, a tvrdil, že je k vládnutí nezpůsobilá. Přesto se ale Johana vydala do Španělska. Nejdříve do La Coruňi, kde byla slavnostně přijata, a pak se vydala do Burgosu, který si sama zvolila za své sídlo a kde jí také čekalo velkolepé přivítání, spojené s okázalými slavnostmi. Při nich se Filip zúčastnil své oblíbené míčové hry, velmi podobné dnešnímu tenisu, což se mu stalo osudný.Uřícený ze hry pil studené nápoje, záhy těžce onemocněl a po dvou týdnech zemřel. O pravé příčině jeho smrti však není dodnes jasno. Podle španělské verze zemřel na zápal plic. Jiná verze hovoří, že mu Johana podala prudký jed, aby ho otrávila. Prý měla obavy z toho, že ji Filip opět uzavře někam do ústraní - jak tomu bylo dost často i v Nizozemí. Filipovy ostatky mezitím spočinuly v kartuziánském klášteře v Miraflores, kam se chodila Johana modlit a nechtěla se od svého muže odloučit.

  Nakonec Johana vydala příkaz k exhumaci jeho hrobu a poté se ponurý pohřební průvod v čele s královnou Kastilskou Johanou a s rakví s tělem mrtvého Filipa vydal na pochod Kastilií. Johana jela ve voze s odkrytou rakví zesnulého manžela a i později se od ní odmítala hnout. Přestala se mýt, česat, převlékat a spávala vedle rakve na zemi. Doslova zešílela a lidé kolem ní se bouřili a chystali královnu svrhnout. V roce 1509 byla Johana královna Kastilská pod trvalým dohledem a internována do kostela sv. Kláry v Tordesillasu poblíž Valladolidu. Na druhou stranu, byla Johana Kastilská opravdu tak duševně nemocná, že musela být internována? Její žal nad ztrátou milovaného chotě byl určitě natolik hluboký, že hraničil s abnormalitou. Opět údajně propadla těžkým depresím, ale na druhou stranu, kdo v té době netrpěl nějakou psychickou chorobou.

  Po několika letech se stal španělským králem Johanin první syn Karel V., a upřimně, ten svou vlastní matku příliš nemiloval, patrně zdědil po otci tvrdost s vypočítavost. V internaci matky Johany pokračoval. Dokonce ji i týral. Nepovoloval ji návštěvy, později na palácovém schodišti Johana upadla tak nešťastně, že zůstala ochrnutá a odkázána na pomoc druhých. Nyní už byla jen bezmocnou loutkou. Zavírali ji do místnosti bez oken, trápili hady a z Johany se začínala stávat lidská troska. Teprve na konci jejího života se plně rozvinula její psychická porucha, bezdůvodně křičela a obviňovala služebné z čarodějnictví. Její ostatní děti už ji ani nenavštěvovaly a další osud jejich matky jim byl lhostejný. Zcela vyčerpána zemřela Johana Kastilská 12. dubna LP. 1555. Pochována je dodnes v Granadě. Její život byl smutný, ale přesto na ni hlavně kastilský lid nikdy nezapomněl a často si ho připomíná v den jejího úmrtí lidovou veselicí.