Dějiny národa Českého - KNÍŽE BEDŘICH (FRIDRICH) PŘEMYSLOVEC

  Kníže Bedřich, syn druhého českého krále Vladislava II. a Gertrudy Babenberské, se narodil L.P. 1141. Oženil se s Alžbětou, dcerou uherského krále Gejzy II. Arpádovce. L.P. 1162 se po boku svého strýce Děpolta I. zúčastnil druhého tažení císaře Friedricha Barbarossy proti Milánu. O deset let později mu jeho otec král Vladislav I. přenechal trůn, a to v rozporu se stařešinským řádem, bez domácí volby, a také bez souhlasu císaře Friedricha Barbarossy.

  Nejistého postavení nového knížete využili Soběslav I. a Soběslav II. a Oldřich. Už v září L.P. 1173 byl kníže Bedřich na říšském sněmu sesazen Friedrichem Barbarossou a místo něj pak císař dosadil Soběslavova syna Oldřicha, který se ale knížecího titulu vzdal ve prospěch svého staršího bratra Soběslava II.

  Boj o knížecí stolec však dále pokračoval, L.P. 1178 císař Friedrich po tučné odměně udělil Bedřichovi opět Čechy v léno. Situace se vyhrotila až ve válečný konflikt, první bitva se odehrála 23. ledna 1179 u Loděnice nedaleko Berouna, zvítězil však sesazený kníže Soběslav II. O čtyři roky později se však bitva opakovala, a to na dohled od Pražského hradu, v místech, kde je dnes ulice Na Bojišti. Knížete Bedřicha tentokrát podpořil znojemský údělník Konrád Ota, a tak se Bedřich mohl opět ujmout vlády.

  Bedřich byl jako panovník dosti slabý a neoblíbený. Jeho slabošské panování bylo trnem v oku nejen českým pánům, ale také církvi. Dokonce se traduje, že když se volil nový biskup pražský, tak místo knížete tehdy vystupovala jeho manželka Alžběta, která na biskupský stolec prosadila svého osobního kaplana Valentina. V létě L.P. 1182 vypukla otevřená vzpoura proti Bedřichově vládě. Kníže dokonce musel na nějaký čas opustit Čechy a usadil se u císaře Friedricha. Mezitím byl na knížecí stolec dosažen Bedřichův spojenec moravský údělník Konrád Ota. Friedrich Barbarossa na tuto výměnu reagoval tím, že Moravu odtrhl od Čech a zřídil na Moravě samostatné markrabství. V listopadu L.P. 1184 povstal proti Bedřichovi i jeho synovec kníže Václav II. Tehdy už opět zvolený kníže Bedřich ho i s pomocí vojska Leopolda Rakouského nejenže porazil, ale také vyhnal ze země.

  Rok po této události, na podzim L.P. 1185 vpadli spolu s Přemyslem I.(pozdějším králem Přemyslem Otakarem I.) na Moravu a v krvavé bitvě u Loděnice, mezi Moravským Krumlovem a Pohořelicemi porazili i Konráda Otu. V této krvavé řeži padlo přes 4000 bojovníků. Po této události byla Morava opět připojena k Čechám a zrušila se tak její závislost na říši. Markrabství však zůstalo zachováno. Kníže Bedřich zemřel při přípravě na válku, tentokrát proti bratranci Jindřichovi Břetislavovi 25. března L.P. 1189. Bedřich je dodnes pochován v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.