Dějiny národa Českého - KRÁL VÁCLAV I.

  Král Václav I. se narodil v listopadu LP. 1205 jako syn českého krále Přemysla Otakara I. a jeho druhé manželky Konstancie Uherské z rodu Arpádovců.

  Přemyslův syn Václav velmi plynule navázal na politiku svého otce Přemysla Otakara I. Bedlivě sledoval vývoj mezi papežem a říší, sám se však neangažoval. Jeho pozornost se stále více a více upínala na Rakousko. Jeho cílem bylo připojit tuto zem k Českému království na sever od Dunaje až po hranice Moravy, neboť chtěl také zajistit svému rodu nástupnictví po rakouských Babenbercích.

  Nebyl ovšem zdaleka jediným zájemcem, a tak se z boje o dědictví vyvinul vleklý konflikt. Od rakouské politiky krále Václava I. jen na krátko odvedla epizoda mongolského vpádu do Střední Evropy v letech 1241 až 1242, který ale odezněl bez velkých následků, alespoň pro české země. Václav I. možná jako jediný včas zareagoval na hrozící se nebezpečí, které zažívala hlavně Východní Evropa. Nakonec ale ke střetu vojsk "Tatarů" nedošlo, jelikož zemřel hlavní velitel Bátua. A tak se mohl Václav zpět věnovat rakouské otázce. V následující fázi zápasu o Bebanberské dědictví král Václav I. vojenskou silou dosahoval jen velmi střídavých výsledků, a tak se pokusil využít politických prostředků včetně sňatkové politiky.

  Po smrti Friedricha Bojovného, rakouského vévody a posledního mužského potomka rakouského vévodského rodu, nakonec sám prosadil sňatek svého prvorozeného syna Vladislava s rakouskou dědičkou Gertrudou. Ale to bohužel netrvalo dlouho. Vladislav ve věku 20. let náhle zemřel 3. ledna LP. 1247 patrně na souchotiny. Po jeho smrti se do popředí dostal Václavův druhorozený syn a budoucí král "železný a zlatý" Přemysl Otakar II.

  Velký Václavův konflikt se svým vzpurným synem Přemyslem nastal již LP. 1247. Česká šlechta, nespokojená s postoje krále Václava I. k jejím požadavkům, zvolila právě Přemysla Otakara II. za mladšího krále. Samotný král Václav I. se snažil situaci řešit vojenskou silou, zůstal však doma téměř osamocen a zrazen ze strany českých a moravských pánů. Dokonce musel ze země uprchnout do Míšně a vrátil se, až když jeden z jeho věrných stoupenců Boreš z Rýzmburka na hlavu porazil jeho vzpurného syna Přemysla v bitvě u Mostu.

  Král Václav postupně získával velkou převahu nad svým synem, zbavil Přemysla všech výsadních práv a na čas jej uvěznil. Ale s ohledem na to, že šlo o jediného dědice českého království, mezi nimi došlo ke smíru a Václav I. ho dokonce ustanovil markrabětem moravským. Sám se pak uchýlil do ústraní a znechucen životem a svým osudem 23. září LP. 1253 ve věku 48 let nedaleko Berouna zemřel. Jeho srdce bylo uloženo, tak jak si sám přál, v Anežském klášteře v Praze na Starém Městě.