Dějiny národa Českého - LEOPOLD II. HABSBURSKÝ

  Mladší bratr Josefa II. Petr Leopold, který později jako císař přijal jméno Leopold II. se narodil 5. května L.P. 1747. Syn Marie Terezire a Františka I Štěpána byl na rozdíl od svého vojácky vzpřímeného a štíhlého bratra Josefa velmi rozdílný, měl sklony k ledabylému držení těla a tloustnutí. Matka mu také dost často vytýkala styk s neurozenými lidmi a nedbalý rukopis. Už v dětství bylo určeno, že se stane následníkem toskánského velkovévodství v Itálii, a tomuto poslání byla také podřízena jeho výchova. Zajímal se o přírodní vědy, techniku, měl však sklon k melancholii.

  L.P. 1765 se oženil s Marií Ludvikou Španělskou, měl šestnáct dětí, například Františka, budoucího nástupce, Marii Annu, a další. Sexuálně náruživý Leopold měl také řadu milenek, s nimiž vedl v Itálii velice veselý život. Sotvaže Leopold převzal vládu v Itálii, dostal se do konfliktu se svým bratrem Josefem II., který po něm požadoval stále více peněz z bohatého Toskánska, Josef tím chtěl umořit velké dluhy hlavně v Rakousku. Od té doby jejich bratrský vztah dosti ochladl a byl na mrtvé bodu. Cestu k sobě už si nikdy nenašli.

  Samotný Leopold II. byl podobně, jako jeho císařský bratr, ovlivněn myšlenkami francouzských osvícenců a snažil se přebudovat svoji Toskánskou zemi v moderní stát. Vydal například zákon o svobodě obchodu, zrušení cechů, zrušení toskánské armády a zavedení dodnes slavné Italské milice. Sám neměl rád byrokratickou mašinérii, kterou měl ve svých zemích jeho bratr císař Josef II., ale stejně jako Josef, zavedl náboženskou toleranci, zrušení cenzury. V dalších reformách v Toskánsku mu zabránila smrt jeho staršího bratra Josefa, a tak musel Leopold Toskánsko opustit, a vlastně přes noc se ujmout vlády v říši a dalších zemí, tedy i u nás.

  Po korunovaci na římského císaře 9. října L.P. 1790 se ihned nechal korunovat i uherským králem. 6. září. L.P. 1791. Leopold II. se v Praze nechal korunovat také na krále českého. Velmi slavnou korunovaci můžeme vidět v seriálu F.L. Věk. Po české korunovaci se Leopold II. setkal v Karolinu s představiteli Královské české společnosti a účastnil se spolu se svou chotí i několika plesů. Velmi dobře si rozuměl s jazykovědcem a historikem Josefem Dobrovským. Francouzskou revoluci Leopold II., jemuž se hlavně v Rakousku říkalo moudrý, zprvu přivítal. Teprve v obavách o život své sestry Marie Antoinetty, která skončila spolu se svým manželem a králem Ludvíkem XVI pod gilotinou, revoluci odsoudil.

  Leopold II. před svou nečekanou smrtí uzavřel protirevoluční alianci s Pruskem. Dne 28. února L.P. 1792 ho ráno probudily prudké bolesti v žaludku a na prsou, později mu opuchl i celý obličej , silně se potil. Lékaři ho zcela nevhodně léčili pouštěním žilou a krystýry. Leopold zemřel 1. března L.P. 1792. Tak nečekané a rychlé úmrtí vyvolávalo v té době řadu pochybností, dokonce se hovořilo i o jeho možné otravě. Ve skutečnosti podlehl Leopold II. zánětu plic a pohrudnice. Pochován je v císařské hrobce ve Vídni.