Dějiny národa Českého - SLAVNÝ KNÍŽE BOLESLAV II. ŘEČENÝ POBOŽNÝ

  Boleslav II. zvaný taktéž Pobožný se patrně narodil LP 932, nebo 933 v Praze. Otcem byl kníže Boleslav I., matka bohužel nám zůstala neznámá. Boleslav II. navázal plynule na dílo svého otce. Výrazným rysem jeho knížecí politiky byla velká podpora církve v 10. století. Proto patrně již v jeho době dostal přídomek Pobožný. L.P. 973 dokončil to, co jeho otec započal, tedy zřízení biskupství. Pražská diecéza byla podřízena arcibiskupství v německé Mohuči, které pro svou zeměpisnou vzdálenost nemělo přímý zájem na ovlivnování církevní správy v Praze.

  Prvním pražským biskupem se stal Sas Dětmar. Boleslav II., díky církvi a velké moci během svého panování založil téměř dvacet kostelů, převážně románského slohu. Taktéž založil první ryze český kláštěr v Praze zasvěcený sv. Jiří, který předal řádům benediktínů. Dalším jeho založeným kláštěrem byl Břevnovský, který svěřil taktéž církevnímu řádu benediktinů. Vztahy mezi knížetem a církví se začaly kalit poté, co byl na Levém Hradci LP 982 zvolen nový biskup Slavníkovec Vojtěch. Nový pražský biskup se totiž nehodlal podřizovat autoritě panovníka, tedy knížete Boleslava II. To vyvolalo napětí a nakonec i roztržku, jenž oslabila stát i jeho mezinárodní prestiž.

  Zatímco od poloviny 10. století dosahovala moc českého státu daleko za hranice Čech, na domácí půdě mu vyvstal vážný konkurent. Byl jim mocný rod Slavníkovců, sídlící na Libici nad Cidlinou. V otázce původu Slavníkovců se prameny různí. Snad tento prastarý rod pocházel od kmene Zličanů, nebo Charvátů, kteří kdysi byly pokrevně spojeni právě s Přemyslovci.

  V době panování knížete Boleslava II., se Slavníkovci pokoušeli o samostatnou zahraniční politiku, navazovali přímé kontakty s polskými a uherskými knížat, a dokonce i s císařským dvorem v Německu. Napětí mezi nimi a Přemyslovci přerostlo v otevřené nepřátelství a přímo v nenávist, která vyvrcholila L.P. 995 přepadením Slavníkovců na Libici vojenskou družinou knížete Boleslav II. Krutost tohoto zásahu v té době patrně nikoho nepřekvapil. Vyvražděni přežil pouze biskup Vojtěch, který v té době dlel v Polsku, a jeho bratr Radim, který ho tam doprovázel, a dále Soběbor, který právě se svou vojenskou družinou pomáhal císaři Otovi III. v tažení proti pohanským Bodrcům. Vyvraždění Slavníkovců a zničení Libice znamenalo konečný krok ke sjednocení Čech. Boleslav II: zemřel necelé čtyři roky po této události L.P. 999 v Praze patrně na mozkovou mrtvici.