Dějiny národa Českého - SOCHA SV. VÁCLAVA V KAPLI SVATÉHO VÁCLAVA

  Velkou pozornost návštěvníků v kapli v pražské svatovítské katedrále poutá socha sv. Václava, umístěna na římse nad oltářem východní stěny kaple. Postava je zobrazena v mírně nadživotní velikosti (je vysoká 2 metry) a vytesána je z opuky. Oděna je, jak bývalo obvyklé, podle poslední rytířské módy v době Karla IV. Světec má na hlavě knížecí čapku a z ramene mu až na zem splývá dlouhý knížecí plášť. Socha má klidný, uvolněný postoj s nakročenou pravou nohou. Mírnému prohnutí těla odpovídá lehké nachýlení hlavy. Tvář, nápadně krásná, je lemována dlouhými vlasy a pečlivě upraveným vousem. Jindřich Parléř při pracování na této soše, patrně sám měl ve své ruce lebku knížete a světce Václava. A dá se tedy říci, že socha knížete je autentická. Takto kníže Václav opravdu bezesporu vypadal.

  Kníže drží v pravé ruce kopí, v levé nese za horní okraj štít s reliéfem svatováclavské orlice. Plastika má plně vypracovanou i zadní stranu, kde mívala kovové oko pro upevnění na zdi. Socha sv. Václava vyniká nejen dokonalou kvalitou sochařské práce. Celkové pojetí plastiky vyjadřuje středověký ideál ctnostného rytíře a velkého panovníka, jakým bezesporu kníže Václav nejen pro Karla IV. jistě byl.

  Socha je nejznámější plastikou pražské svatovítské katedrály a snad je i největším dílem českého sochařství své doby. U díla tak významného je pochopitelný zájem o určení autora.  Parléřovský štítek dokazuje, že vznik sochy je spojen s touto slavnou rodinou stavitelů a sochařů. Záznam o dochovaných účtech, podle něhož kameník Jindřich dostal v roce 1373 zaplaceno za pět dní práce na soše sv. Václava, je asi jedinou konkrétní zmínkou. Jednalo se jistě jen o nějaké dílčí práce (pět dní by totiž na vyrobení sochy v životní velikosti nestačilo), avšak některé činnosti, zejména sochařské zakázky, byly placeny z jiných královských prostředků a v účtech zaneseny nejsou.

  Jindřich Parléř byl identifikován jako synovec slavného stavitele Petra Parléře. Byl to velmi nadaný stavitel, který pracoval taktéž v Brně ve službách moravského markraběte Jošta. Dnešní umístění na římse pravděpodobně původní není. Ve 14. století se sochy stavěly na konzoly a pod baldachýny. Na konce 15. století- tedy více jak sto let po svém vzniku-zde však plastika s jistotou stála. Dosvědčují to malby v pásu mezi římsou na východní stěně kaple sv. Václava. Dvojice andělů je komponována v době jejího vzniku. Mezi zemskými patrony namalovanými po stranách výjevu (sv. Zikmund a sv. Vít na jedné straně a na druhé sv. Ludmila a sv. Vojtěch.) Tato socha je patrně v katedrále sv. Víta nejstarší a nejvzácnějším monumentem který v chrámu je.