Dějiny národa Českého - ŠPANĚLSKÁ CHŘIPKA

  Tragická první světová válka přinesla zlom ve vojenské, politické a hospodářské oblasti. Změnila tradiční rozdělení rolí i každodennost. Svět už nikdy neměl být stejný. A přesto s jejím koncem přišla epidemie, která zabíjela a napáchala škody mnohonásobně větší !

  Rok 1918 byl plný zásadních událostí. České legie v Rusku právě obsadili Transsibiřskou magistrálu, Tomáš Garrigue Masaryk usilovně pracuje na plánu vyhlásit samostatný Československý stát a v Čechách se začalo psát o celosvětové rýmě, která dorazila i do hlavního města. Předehra k této nejtragičtější pandemii v dějinách se s největší pravděpodobností začala psát mnohem dříve, než na podzim roku 1918, kdy vypukla naplno. Nebezpečný virus možná řádil na pozadí válečného běsnění celé roky. V roce 1916 už je záznam z francouzského vojenského ležení, kdy několik vojáků vykazovalo příznaky, které se později shodovaly s příznaky španělské chřipky.

  A protože celý svět vypadal jako jedno velké vojenské mraveniště, nemoc se nepozorovatelně dostala z lodí i do Ameriky, kde propukla ve vojenském táboře v Kansasu. Vojáci si začali stěžovat na vysoké horečky, bolesti hlavy a zánět krku. Velmi krátká inkubační doba nemoci způsobila, že nemocných přibývalo každým dnem a během několika dní tábor hlásil stovky nemocných a desítky mrtvých. Nemoc se v enormní rychlosti rozšířila i do dalších táborů a vysloužila si první přezdívky jako: třídenní zabijácká horečka, či fialová smrt. Navzdory tomu se věřilo, že je to jen další vlna chřipky a že se zvládne.

  Zvýšenou aktivitu nákazy můžeme pozorovat už v roce 1917, naplno propukla na jaře roku 1918. Tehdy se chřipkou nakazilo obrovské množství lidí, ale ještě se tolik neumíralo. Válka se pomalu chýlila ke konci a s ní jako by zmizela i chřipka. I když se už tehdy vědělo, že pandemie probíhají ve vlnách, přesto byli všichni zaskočeni, když na podzim roku 1918 začali lidé umírat. Tak se dělo až do konce roku, kdy došlo k určitému uklidnění. Další silná vlna přišla v lednu a únoru roku 1919. Pak se nemoc ozvala v roce 1920 a její působení můžeme zaznamenat po celá 20. léta. Teprve kolem roku 1925 se ztrácí mezi běžnými sezónními epidemiemi. Jen v naší zemi této nemoci padlo za oběť cca 75 000 lidí.