Dějiny národa Českého - VLADISLAV II. JAGELLONSKÝ - Milovaná manželka Anna

  Když se král Vladislav II. Jagellonský v Třebíči dozvědel, co se v Praze stalo, ze všeho nejdříve chtěl poslat na vzbouřence vojenskou výpravu. Podařilo se mu však dát dohromady asi jen osm tisíc ozbrojenců, a když ho nepodpořil ani zemský sněm konaný v té době v Čáslavi, zase znechuceně vojsko rozpustil. Po delším vyjednávání byla rok po převratu uzavřena mezi králem a zástupci Pražanů kompromisní smlouva, která byla vlastně potvrzením vítězných povstalců.

  Když se pak L.P. 1484 král Vladislav po nuceném odjezdu z Prahy do města vrátil, raději se přestěhoval s celým dvorem do Králova dvora u Prašné brány. V dubnu L.P. 1490 zemřel vzdorokrál Matyáš Korvín, a tak si uherská šlechta zvolila za svého panovníka právě Vladislava II. Jagellonského. Správně totiž předpokládali, že bude slabý a nerozhodný a že si po vzoru českého království budou vládnout sami. Kladli si však podmínku, že král Vladislav se přestěhuje z Prahy do Budína. Vladislav II. ji však s velkou úlevou přijal, nikdy mu totiž Praha nepřirostla k srdci a necítil se zde dobře. Do českého království pak jezdil jen zcela výjimečně a fakticky ponechal vládu v rukou šlechty.

  Vladislav II. Jagellonský se měl podle přání Jiříka z Poděbrad oženit s jeho dcerou Ludmilou, jenže polští rádci mu už L.P. 1476 vyhlédli jako nevěstu tehdy dvanáctiletou Barboru z Hohenzollernu. Svatba byla však neustále odkládána hlavně ze strany krále Vladislava II. Ne ale proto, že by se ženám vyhýbal, ale Vladislav si rád a plnými doušky užíval svobodu a byl dost velký sukničkář, takže ze svatby nakonec sešlo. Vladislav se ale nakonec přece jen oženil z vdovou po Matyáši Korvínovi Beatricí Aragonskou. Ale ani tato žena ho nepřitahovala, a dokonce s ní odmítl spát. Po deseti letech je nakonec pro neshody a nenaplněném manželství papež Alexander VI. rozvedl.

 L.P. 1502 se pak Vladislav II. Jagellonský oženil podruhé z krásnou a podle něho eroticky přitažlivou Annou z Foix, pocházející z francouzského rodu. Už následující rok po svatbě se manželskému páru narodila dcera Anna a o tři roky později následník Ludvík Jagellonský. Ještě musím napsat, že Anna byla v dospělosti provdána za prvního Habsburka Ferdinanda, pozdějšího českého a římského krále Ferdinanda Habsburského.

  Královna Anna z Foix však nedlouho po narození budoucího krále Ludvíka zemřela a král Vladislav se zcela po její smrti změnil, byl hodně náladový a často propadal melancholii. L.P. 1515 uzavřel král Vladislav II. s císařem Maxmiliánem I. Habsburským dynastickou smlouvu, podle níž se měl jeho syn Ludvík oženit s jeho vnučkou Marií Habsburskou. Slavná svatba, které se ještě král Vladislav II. zúčasnil, se odehrála ve Vídni 22. července L.P. 1515. Traduje se, že král Vladislav dokonce plakal dojetím, byl to velmi citově založený člověk a svého syna Ludvíka přímo zbožňoval. Asi bych ho v tomto přirovnal ke Karlu IV. a jeho vztahu k Václavovi IV.

  Rok po slavné svatbě však král Vladislav II. Jagellonský 13. března L.P. 1516 zemřel na budínském hradě. Pochován je však v Székesfehérváru v dnešním Maďarsku. Vladislav II. nechal ještě za své přítomnosti v Praze vybudovat krásný nový sál, ve kterém stával královský trůn. Sál je pojmenován podle něho, tedy Vladislavský.

  Jeho milovaný syn Ludvík Jagellonský jak již jsem psal dříve, padl v bitvě u Moháče 29. srpna L.P. 1526. A tak skončila krátká doba vlády Jagellonské.