Dějiny národa Českého - ŽIVOT V ŠEDÉ ZONĚ - Nechcete Bony?

  Období let 1970-89 se vyznačovalo naprostou absencí právního stavu, a tento stav byl dvojnásob nebezpečný. Předně vedl k apolitizaci širokého spektra společnosti. Většina obyvatelstva zachvácena nadšením nad vývojem roku 1968 upadla po srpnové invazi do velké hluboké deprese. Společnost se cítila podvedena a pochopila obrodný proces dvou mocenských frakcí uvnitř KSČ, jako tahanice o moc. Zde je asi třeba spatřovat hlavní příčinu pasivity "mlčení většiny" a stále rostoucí přehrady mezi ní a prominenty.

  Na druhou stranu tento stav vedl k zakořenění představy, že amorálnost ospravedlňuje prohřešky poddaných. Třebaže za rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví hrozily mnohem vyšší trestní sazby než za zcizení vlastnictví osobního, hospodářská kriminalita se stala jevem naprosto rozšířeným a běžným. Vytvořila se charakteristická zbohatlická vrstva rekrutující se z příslušníků některých profesí, kteří na jedné straně oprostili stát hlavně o materiál, daně z černého zisku, placenou pracovní dobu. Zároveň jim zprostředkování nedostatkového zboží a služeb umožňovalo rozsáhlé okrádání zákazníků.

  Beztrestnost zaručovala neslýchaná úplatnost armády úředníků a příslušníků SNB, se kterými často vytvářeli neprůstřelné, zájmově těsně svázané mafie. Takzvaná stínová ekonomika by pochopitelně nemohla fungovat zcela uspokojivě bez veksláků, jejich zisky zaručovala souběžná existence odlišných valutových kurzů.

  Celospolečenská korupce pronikla i do zdravotnictví a péče o staré a trvale postižené osoby. Morální hodnoty bylo obtížné vštěpovat mládeži, jenž byl nucena ve školních lavicích papouškovat vyložené lži a nesmysly. Většina rozumných rodičů doma sice uváděla věci na pravou míru, ale tím se prohlubovala schizofreničnost situace, v níž děti dospívaly. Málokterý rodič byl ochoten riskovat budoucnost dítěte jen proto, aby například sdělil paní učitelce prostou a nechtěnou pravdu! Jako například z dějepisu: já trvám na tom, že město Plzeň a okolí osvobodila americká armáda generála Pattona.

  Mládež dále přestala sportovat s přirozenou radostí, která byla příznačná například pro první republiku. Vrcholem arogance státní moci byl zákaz startu československých sportovců na olympiádě v americkém Los Angeles v roce 1984. Není divu, že za této situace řada vynikajících sportovců (tenistů, hokejistů a dalších) dala přednost emigraci. Čísla hovořila jasně, po roce 1968 emigrovalo do zahraničí 700 000 tisíc osob. Situace signalizovala, že v normalizační společnosti vládnou zoufalé poměry, a třebaže to režim všestranně zastíral, nedokázal přesvědčit lidi, že taková masa obyvatelstva opustila Československo z pouhé rozmazlenosti.

  Dovoluji si však upozornit na jisté spojitosti mezi výše popsaným a tím, co se děje nyní. Především ve školách je pro změnu popíráno, jakým způsobem byl osvobozen celý východ země až k Plzni, zapomíná se na významné datumy a rodiče se opět bojí ozvat, aby neublížili dětem. Indoktrinací poté vstoupil místo komunistů do škol Člověk v tísni. Ale to už není smutná historie, ale reálná součastnost, o níž tu píší jiní.
 

Na obrázku pod textem: Logo sítí prodejen Tuzex a představitelé normalizace: Gustav Husák jako generální tajemník UV KSČ a prezident republiky. Vasil Bilak-podporovatel invaze vojsk 21. srpna 1968.