Dějiny národa Českého - ZŘÍCENINA HRADU OKOŘ

  "Na hradě Okoři světla už nehoří, bílá paní šla už dávno spát". Tato lidová píseň o hradu Okoř se stala trampskou legendou. První písemná zpráva o stejnojmenné obci pochází z první poloviny 13. století, ta patřila do majetku svatojiřského kláštera v Praze. Samotný hrad se však začal budovat až o sto let později. Jeho stavitelem byl František z Rokycan, měšťan a konšel Starého Města pražského. V Čechách v té době panoval císař a král Karel IV., a ten čas od času uděloval měšťanům práva na stavby hradů či klášterů. K těm patřil i František z Rokycan. V místech nového hradního sídla byla stará tvrz s nemalou kaplí, do té doby patřící měšťanu Janovi z Okoře. František ji L.P. 1359 vykoupil, a protože na Starém Městě prodal svůj dům, tak se natrvalo do nového hradu přestěhoval.

  Na počátku 15. století hrad i s obcí Okoř od Rokycanských odkoupil Lefl z Lažan, jeden z ochránců mistra Jana Husa, toto období připomíná vysoká hradní věž, jejíž část se dodnes zachovala, také se zde nacházely jak obytné prostory, tak krásná gotická kaple v přízemí, jejich část se rovněž do dnešních dnů dochovala.

  K hradu Okoři se váže pověst spojená s bájnou českou historii. Vypravuje se, jak k Přemyslovi Oráčovi, zakladateli první české vládnoucí dynastie, přijel jeho věrný služebník Okrs a požádal ho, aby mu přidělil místo k výstavbě malého hrádku. Přemysl Oráč mu to rád povolil a v místech severozápadně od Prahy, kde byl hojný dostatek vody a zvěře, začal Okrs budovat hrad kterému se začalo říkat Okoř, ale je to jen legenda.

  V pohnuté době nastupující husitské reformace, L.P. 1416 hrad od Lefla z Lažan odkoupil Ludvík z Florencie, staroměstský měšťan a bohatý lékárník, ale z nového hradu se Ludvík netěšil dlouho. V Praze patřil k zarytým odpůrcům husitství, za husitského převratu L.P. 1419 z města uprchl a skryl se právě na hradě Okoři. Při husitských válkách, kde se mimo jiné vybudovalo i centrum husitských vojsk, přestalo být pro Ludvíka z Florencie bezpečným útočištěm a raději ho natrvalo opustil.

  Přebudování se hrad dočkal L.P. 1518 , kdy jej vlastnil Jan z Donína, který dal hradu nynější vzhled a hrad posléze prodal Hynku Bořitovi z Martinic, hejtmanovi slánského kraje. Martinic v hradním příkopu choval často i kapry, což bylo velmi výnosné. L.P. 1649 Okoř také vlastnil řád Jezuitů, ale ti se o hrad příliš nestarali a naopak ho nechali zchátrat. A nakonec ho jezuitský patriot Bohuslav Balbín nechal zchátrat zcela úplně. L.P. 1784 byla zrušena i samotná hradní kaple. A tak je hrad Okoř v nedaleké obci stejného jména jen zříceninou.

  Legenda o takzvané Bílé paní je spjata spíše se jménem Šárka ve Starých pověstech českých, údajně zde vystupovala jako symbol podlosti a zrádných úkladů, a podle pověsti sama neskončila dobře. Prý při dobývání hradu ji zabil snad Ctiradův syn, tuto legendu sepsal Kosmas, a tak se jistě nedá hovořit o pravdivosti vzhledem k tomu, že Kosmas žil v 11. a 12. století a hrad byl stavěn až v době Karla IV., tedy ve čtrnáctém století. Patrně samotný Kosmas myslel zcela jiný hrad, možná že to byl právě Kosmou zmíněný hrad Děvičky (Dívčí skály), a tak legenda o Bílé paní, která šla už dávno spát, je s hradem Okoř spjata patrně omylem. Ale to už je asi jedno, píseň bude natrvalo znít: Na hradě Okoři....