Dělení světa…

    Připravovaná hospodářská smlouva TIPP, čtěte diktát Ameriky Evropě, je dalším krokem k ovládnutí našeho kontinentu. Společně s řízenou migrací na území, z něhož vzešla většina předků nynějších Američanů, politicko-ekonomickou korupcí čelních představitelů Francie, Německa a EU, nadvládou nad vojenským paktem NATO a vlastní arogancí dochází k rychlé destrukci dosud samosprávných státních útvarů. Snahu Francie a Německa narušil odchod Velké Británie z EU a dle všech indicií toto rozhodnutí britské veřejnosti urychlí přerod Evropy z rozmanitého spektra zemí a národů do beztvaré a centrálně ovládané hmoty s jednotnou měnou, armádou, soudnictvím a pravidly pro rozmísťování kohokoliv, kdo sem bude poslán. Pokud se jednotlivé vlády nepostaví aktivitě Němců a Francouzů hned v zárodku, pokud Visegrádská čtyřka nevyužije síly vzešlé z perspektivního spojení, nečeká nás vůbec nic dobrého. Ztracenou suverenitu nemusíme získat zpět už nikdy.

  Prozápadní média nemají v úmyslu nás informovat pravdivě. O TIPP se u nás nepíše nic, o aktivitách největších evropských velmocí také ne, odpor proti smlouvě i jednáních probíhajících za zády šéfů menších států pravděpodobně neexistuje, realita je schovávána za lži a polopravdy. Extrémní potírání práva na svobodu projevu a slova v sousedním Německu se přenáší i na půdu ostatních členů EU, kontrola telefonních hovorů, sociálních sítí a veškeré další komunikace se stala hrobem demokracie, falšování volebních výsledků a snaha likvidovat referenda jsou alarmujícím svědectvím o dnešní době.

  Rusko a její prezident Putin bije na poplach.  Jistě, nikdo tu nezapomněl na léta v područí Sovětského svazu, nicméně je třeba si uvědomit, že Vladimír Putin je jedinou světovou velmocí schopnou být v opozici vůči USA. I když je to nečekané, velká část svobodomyslných lidí doufá, že v USA v prezidentských volbách zalobovaná Hilary Clintonová prohraje, neboť dohoda s ní není vzhledem k zájmům jejího okolí možná. V době jejího působení na ministerstvu zahraničí došlo k velmi zásadním a agresivním změnám na světových kolbištích, nelze očekávat změnu k lepšímu.

  Čína je prozatím spíše ekonomickým hráčem a v blížících se bojích o moc nemůže být prozatím hrozbou ostatním velikánům. To Turecko je daleko nebezpečnější díky náboženskému fanatismu a po podezřele zfušovaném puči i podpoře novodobého diktátora Erdogana. Jeho ego je daleko vyšší, než si všichni dosud dokázali představit, a díky politice USA je další hrozbou pro evropské státy. Přidáme li k tomu ochotu našich i dalších politiků obdarovávat Turky finančními prostředky, jeho moc stoupá nečekanou rychlostí.

  Protiruská klika a její posilování všemi skutky výše uskutečňovanými mohou napovědět, že se blíží válka. Samozřejmě ne na území Spojených států, ty velmi dobře ví, jak se jí vyhnout na domácím hřišti. Pokud k ní dojde, bude hlavní bojiště tady u nás. Rusko ji rozhodně nezačne, má svých starostí dost, nicméně se dá očekávat, že je připraveno se bránit. Možná se Vám zdá, že jde o příliš pesimistickou úvahu, ale mnohé tomu nasvědčuje. Zvyšující se počty vojenských cvičení, boje v Sýrii, destabilizace Evropy, ekonomická situace USA, neposlušnost Británie. Zdaleka ne vše bylo jmenováno, nicméně už těchto pár úkazů svědčí o blížících se změnách.

  Žijeme v těžké době, nikdo netuší, co se opět špatného přihodí třeba zítra, komu a kde. Radost ze života vždy patřila k tomu, co nás při něm drželo.  Otázkou je, z čeho ji mít nyní. Důvodů moc není. Plno lidem stačí vypnout zprávy, nečíst noviny, na facebooku přidávat fotky z dovolené. Kdo se však snaží vnímat dění kolem sebe, ten tuší, že budoucnost je nejistá.

J3.K