Dopady rozdávání republiky jsou tragické

  Ministr zdravotnictví Válek se nově přiznává, že na Ukrajinu vláda poslala léky a zdravotnický materiál za desítky milionů korun. To v době, kdy v našich lékárnách chybí některé zásadní léky, ty v regálech zůstávající extrémně podražily. Přitom vláda sebrala až 15 mld korun zdravotním pojišťovnám a tím i zdravotnictví. Už nyní se přitom prodloužily termíny k objednávání na důležité lékařské zákroky, navíc odvětví zatěžuje státní rozpočet povinností odebírat neúčinné pseudovakcíny na covid. Zubaři jsou samostatná kapitola, ty stát už víceméně nechal pracovat nezávisle na vlastním rozpočtu a na cenách ošetření se to projevuje. Přidejme náklady na ošetřování půl milionů Ukrajinců, které jim je hrazeno státem, přestože už se ví, že řada z nich k nám přijelo proto, aby tuto péči získali, aniž by se kdykoliv na nákladech za ni třeba i minimálně podíleli. Naše bývalá chlouba, tedy zdravotnictví, klesá na dno, o čemž svědčí postupná likvidace lázeňství patřící k dříve prioritním záležitostem v oblasti rehabilitací a následných kroků po těžkých operacích.

  Ministryně obrany Černochová mimo nákupu stíhaček F35, o nichž i Američané říkají, že stárnou rychleji, než čekali a je třeba je začít osazovat novým typem motorů, oznámila národu, že právě Američané společně s Holanďany zaplatí rekonstrukci českých tanků T72B, které vzápětí pošleme Zelenskému. Takže my věnujeme těžkou techniku zdarma, někdo ji opraví a Rusové za týden zlikvidují. Kdo na tom prodělá nejvíce? Jednoznačně my. Ostatně jak už je zvykem. Kolik zbraní a za kolik peněz jsme na Ukrajinu poslali, to nikdo nespočítá, ovšem víme, že jsou připraveny u našich zbrojařů další velké dodávky. Jak to dopadá, to víme, viz Ukrajinci rozkradené peníze určené na nákup neprůstřelných vest. Ministryně války však pokračuje ve své ideologické zaslepenosti a nadále i díky svým pravomocím spoludrancuje státní pokladnu. Vyřknula i slova o možné mobilizaci u nás, to by, doufejme, zlomilo této vládě vaz.

  Ministr vnitra Rakušan obhajující vyvěšení pytle na mrtvoly obsahujícím pozůstatky Vladimíra Putina pro změnu pozval k přezimování další milion Ukrajinců s tím, že to zvládneme. K tomu byly navýšeny příspěvky na bydlení určené právě těmto příchozí. Nadále se pokračuje ve vzniku cenzurního odboru, který má za úkol likvidovat jakoukoliv názorovou opozici. K tomu je však třeba i ministr spravedlnosti. Blažek je kovaným členem současného vedení ODS a splňuje jemu zadané úkoly na jedničku, takže už tu máme první vězně odsouzené za své názory. Jejich počet bude postupně narůstat.

  Ministr financí Stanjura se pustil do změny daní. Prezident republiky vetoval zákon o státním rozpočtu s tím, že je schodek velký a je třeba navýšit příjmy státu (nikoliv korigovat astronomické výdaje). I když Zemanova oblíbenkyně Pekarová Adamová ihned kontrovala, že toto veto bude přehlasováno, jisté je, že daně údajně spíše pravicová vláda zvýší. Začne tzv. válečnou daní nazvanou daní z neočekávaného zisku, která má zasáhnout banky, energetický byznys, společnosti obchodující s ropou a plynem. První reakce na sebe nenechaly dlouho čekat a Daniel Křetínský přesune sídla svých firem podílejících se na energetice do jiné země, kde tato daň neexistuje. Takže stát vzápětí po vyhlášení tříletých šedesátiprocentních daní dostane méně než dosud. Dá se očekávat, že podobnou cestou půjde i Pavel Tykač a další miliardáři neochotní přidávat vládě na její utrácení ve jménu Ukrajiny. Na prosté občany však také dojde, hovoří se o nových navýšeních dph, daní z nemovitosti, také za používání vozidel a v dalších sférách možných státních krádeží.

  Ministr sociálních věcí Jurečka naopak za Čechy utrácet nechce, takže je na pořadu dne odklad odchodů do důchodu, několika stařečkům kdysi pracujících pro KSČ budou sníženy důchodové dávky, Zároveň se sníží doba vyplácení podpory v nezaměstnanosti, což vzhledem k tomu, že razantně přibude nezaměstnaných, je samozřejmě varující. Připomínáme, že jsou přednostně zaměstnáváni Ukrajinci a o Čechy ve věku nad 50 let zaměstnavatelé přestávají stát. A to je Ukrajincům přispíváno na ledacos, zatímco nám se zvedly životní náklady do nebes. Ani ministr školství nelení a zaznamenali jsme snahu sdílet nepedagogické zaměstnance s tím, že ti, kteří zůstanou, budou školy sdílet. Ušetřit se má 4000 míst, což tyto odchozí vrhne na trh práce beztak už zatížený těmi, kteří o zaměstnání přišli díky covidohisterii a následně i kvůli zavírání firem a provozoven neschopných zareagovat na zdražení energií a inflaci. Tím se dostáváme k ministrovi průmyslu. Vláda dopředu avizovala, že průmyslovým závodům pomoci nemůže, protože na to nemá. Tím s tímto ministerstvem končíme, nemá cenu dále pokračovat. Stačí nejdražší elektřina u nás, na což v Evropě musí koukat jako vyjevení, my jejím nedostatkem totiž netrpíme. Cenami ano.

  Nad všemi ministry sedí Petr Fiala slibující Zelenskému rekonstrukci části Ukrajiny. Za naše peníze. Už nyní si vláda půjčuje na nesmyslné dary Kyjevu a zadlužuje nás na neúnosnou míru. Kdo po Fialovi převezme moc, čeká ho šok z toho, co se kolem našich dluhů za poslední rok událo. Přidejme zvýšení mezd politiků a další režie státu. To vše máme platit my. Z čeho proboha? Postupně je naše země rozdávána a plundrována tak, že se tomu diví i v Rusku. To mohlo Ukrajinu dávno srovnat se zemí, nicméně způsob vedení bojů napovídá tomu, že úkolem není denacifikovat celé území spravované kdysi Kyjevem, ale spíše vyčerpat Evropskou unii. Někomu to došlo a od sankcí tam ustoupili (Holandsko, Maďarsko, Rakousko, částečně Německo, z nečlenů EU Švýcarsko), jiní jsou zabednění (Polsko, Slovensko, Česká republika) a nadále slouží anglosaským zájmům a noří nás do ještě větší tmy a propasti. Cesta zpět bude nemožná nebo ekonomicky zdrcující. Nic na tom nezmění ani volba nového prezidenta, protože reálná možnost stávajícího vyměnit za někoho, kdo započne tažení proti Fialovi, je mizivá. A to tu mají v záloze ještě podvody kolem vyhlašování vítězů, viz USA, Brazílie, Francie a Rakousko. Jsme v začarovaném kruhu, za což poděkujme všem voličům Pětikoalice a částečně i ANO. A pak jsme ještě někde. To se slušně nazvat nedá. 

Jindřich Kulhavý