Duhová vlajka nad Prahou zavlála

  LGBT to dotáhlo k významným metám. V Holandsku přestanou do občanských průkazů zapisovat pohlaví, se kterým se občané narodili. Jinde se uvazuje o změnách oslovení a názvosloví, ve školkách se děti začínají učit tomu, že příroda se zmýlila, když zvolila muže a ženu za jedinou logickou spárovatelnou možnost vedoucí k početí. Děti už se neodlišují oblečením a klukům jsou podsouvány dívčí hry a naopak. Řada celebrit předvádí svou toleranci formou neutrální výchovy a pojmenování svých potomků a výroba homosexuálů běží tak na plné obrátky. Označení těchto lidí jako teploušů, buzerantů a leseb se stalo skoro trestným a použít tato slova v psaném textu či veřejném mluveném projevu může být napadeno.

  Potřeba dávat najevo svou odlišnost se však posouvá ještě dále. To, co bývalo skryto kdesi v přítmí masochistických salónů a občas se dostalo jako krátká epizoda do detektivky či filmu, se rázem objevuje veřejně v průvodech městy. Řemínky, bičíky, kňourání a chození po čtyřech vzrušující možná některé submisivní aktéry se v plné parádě dostanou na titulní stránky významných deníků. Barevné kostýmy, ve kterých by dříve do ulic vyráželi maximálně klauni a šašci, se na pár dní stanou uniformou pro jinak sexuálně zaměřené jednotlivce. O co více si poté musíme vážit těch, kteří si uvědomují svou sexuální nenormálnost a zůstanou s ní doma bez potřeby se někde prezentovat. Prostě s ní a se svým protějškem žijí v poklidu a běhu běžných dnů. Bez speciálních nároků na cokoliv prožívají svůj vztah a snaží se zapadnou mezi normálně orientované spoluobčany.

  Říká se, že lidí s odlišnou sexuální orientací jsou asi 4% celkové populace. Poslední dobou se díky popularizaci LGBT zdá, že těch procent je mnohem více, což zase znamená dostatečnou voličskou základnu. Z toho vyplývá i podlézavost některých politických subjektů a zároveň zvyšující se počet úchylů přináší i solidní ekonomický potenciál pro společnosti angažující se v podpoře LGBT. Dosud byla možná ignorace firem těžících z podpory homosexuality ze strany odpůrců LGBT komunity, protože těch velkých se tolik nezúčastňovalo. Nyní nastala doba, kdy se k podobným zvrácenostem hlásí i velké společnosti, v jejichž vedení je řada homosexuálů. Odejít od Vodafonu proto, že sponzorují tyto aktivity, je nereálné. Zvláště, když se T-mobil či O2 jistě nějak přidají, nebo vyvíjí činnost spojenou zase s jinou záležitostí, třeba s cenzurou na internetu, sledování občanů či podporují nějak finančně politický neziskový sektor typu Člověk v tísni. Můžeme přestat navštěvovat KFC, nekonzumovat pivo jedné značky, ale těžko kvůli tomu zahodíme telefony. Doslova výsměchem je poté dotování podobných akcí z veřejných peněz, jak to dokázal Magistrát hlavního města Prahy, který věnoval organizátorům nemalou částku, zároveň přenechal část Prahy k dispozici pro přehlídku idiocie a zvrhlosti.

  V Brazílii se pořádají velké festivaly tanečních škol, v Benátkách je průvod masek, Moskva je proslulá vojenskou přehlídkou, západoevropská města otevřela své ulice LGBT komunirtě. Rio de Janeiro svými alegoriemi přitahuje obdivovatele krásných žen tančících v rytmu samby a sjíždí se miliony turistů. Benátky připomínají svou historii. Moskva ukazuje připravenost bránit své území a přehlídka je určitou galerií vlastní národní síly. Co je však Prague Pride? Nejde ani o kulturu, ani o vlastenectví, dokonce ani o ukázku umění se něco naučit. Jde o ubohou exhibici, veselení se z vlastní zvrácenosti, o zvrhlou zábavu, které se účastní nejen dospělí. Vzhledem k tomu, že jde o veřejnou událost, ovlivňují dokonce i děti, které vyrůstají v klasických rodinách. Navíc se často hovoří o šířící se pedofilii a toto je ukázka toho, jak se nezletilí zatahují do světa hrátek dospělých. To vše veřejně.

  Před týdnem se vláda měla pokusit prosadit ratifikaci Istanbulské úmluvy. Kdyby se to povedlo, byla by to úlitba LGBT komunitě před začátkem oslav její existence. Naštěstí tomu tak není, protože sílí hlasy proti jejímu přijetí. A vzhledem k tomu, že se v ní o LGBT jedná také, lze to považovat za malý úspěch. Přesto… Pokud se někde někdo prohlásí za příslušníka opačného pohlaví, změní si jméno, začíná se považovat za běžné a v pořádku. Proč to nelze v jiné oblasti? Třeba pro Finanční úřad.  Je možné se vnímat jako podnikatel ve ztrátě, i když ve skutečnosti máte ziskovou firmu? Ne, tam na Váš pocit nikdo nedá, důležitá jsou čísla v účetnictví. Ale u genderu nikoho realita nezajímá a co nosíte v kalhotách je pouze otázka Vašeho vnímání sama sebe? Kam jsme to dospěli?

  Do Prahy vtrhne i přes koronavir dav mimoňů. Bude zajímavé sledovat, jak se k jinak stále tak omílané pandemii postaví úřady, epidemiologové a statistici. O víkendu b Berlíně rozháněli demonstraci proti krokům vlády spojeným s covidem a migrací. Dle médií šlo o 15000 nespokojených protestujících, reálně jich bylo prý k milionu. Záběry z internetu ukazují spíše druhé číslo. Navíc se lidé sešli i v jiných městech. V Praze bude jistě také dost účastníků. Takže dostane koronavir na týden amnestii? Nebo zasáhne policie a rozpráší dav nedodržující určené vzdálenosti mezi jednotlivci? Zdá se, že idiocie bude povýšena o další stupeň. A že byste zašli brzy rádi na fotbal, hokej či koncert. V žádném případu. Nejste buzeranti, takže máte smůlu. Na našem pohledu na covid to nic nemění, považujeme ho za výsměch jiným závažným onemocněním. Nicméně hysterie kolerm něj má asi výjimky.

Jindřich Kulhavý