Evropa se včera bouřila, ale ne dostatečně

  Dobrou zprávou je, že se k rebelujícím Rakušanům, kteří chodí do ulic každý víkend, přidávají i Němci. Nechtějte však vidět záběry z akcí v Německu přinášející přístup německých policistů. Jestliže vídeňští strážci zákona sundávají přilby a jdou s davem, přičemž jim tento i zatleská, pak jejich němečtí kolegové na slovo poslouchají elity a jdou proti demonstrujícím nesmlouvavě a bez respektu ke stáří, dětem či ženám. Naprosto evidentní rozdíl ve dvou sousedních zemích. A není to o tom, jaké postavení mají v daných státech vlády, ale o schopnosti posoudit reálný stav. Být policistou a zároveň členem ozbrojených složek dává řadě lidí možnost nechat narůst vlastní ego.

  Jistě si pamatujete na film Zelená míle, kdy nejmenší dozorce s minimem morálních zábran úmyslně poškozoval vězně. Něco podobného zažíváme často u policistů i u nás. S některými se dá naprosto normálně hovořit, a dokonce i tehdy, když se drží přísně litery zákona, zachovávají si určitý nadhled. Pak jsou tací, kteří žijí normální život, vědí, že zdaleka ne na vše se dá pohlížet jako to dělal zákonodárce, a do své práce zapojují i zdravý úsudek. Jsou totiž situace, kdy sice něco porušujeme, ale nejde o nic zásadního a stačí domluva.   Nařízení a zákony vždy počítají s nejhorší variantou přestupku, ovšem většina těchto porušení se děje v naprosto jiné spojitosti.

 Je tu však i třetí skupina. Tou jsou zamindrákovaní, hloupí, arogantní či sami sobě stále si něco dokazující jedinci, smyslem jejichž života je především ukázka moci a síly. Poté stačí stát na kraji zastávky s rouškou napůl žerdi a třeba kouřit. Přijíždí policejní oktávka s majáky, která jela před chvílí v protisměru, na velké světelné křižovat mále způsobí fatální dopravní nehodu, a to vše proto, aby dva mladíci mohli zpacifikovat jiné dva postarší kuřáky ignorující vládní nařízení. Jak se tito dva budou chovat v případu zařazení do jednotky hlídající demonstranty, aby se nedostali na Staroměstské náměstí, to si dokážete představit. Ozbrojeni obušky, možná i zbraní vystřelující gumové projektily a s povolením ublížit. Možná z úst policistů uslyšíte, že to není pravda a agresivitou by riskovali vyšetřování ze strany  GIPSu, ale když ministr vnitra Hamáček stojí za násilí šířícími policejními příslušníky, pak se můžeme ptát, co se od Národní třídy z roku 1989 změnilo?

  Zajímavou událostí jsou i údajné obavy politiků o vlastní životy. Nedávnou ukázkou byl soud, na němž se jako poškozená vyskytla místopředsedkyně Pirátů Richterová. Srdceryvný pláč a údajné obavy z vyhrožování a osočování poukazují na nepochopení rizika vstupu do politiky. Ve chvíli, kdy to uděláte a dostanete se do horní vrstvy, musíte očekávat zájem o vlastní osobu. Zároveň každý je strůjcem štěstí svého. Jestliže Richterová patří k sluníčkářským vítačům, je vcelku logické, že narazí na jistou úroveň nesnášenlivosti těch, kteří si uvědomují nebezpečí příchodu nepřizpůsobivých a agresivních zástupců jiných kultur a národů. Jejich kriminální činy se například v Německu týkají především žen a dětí, způsobují rozvrat společnosti a zároveň vytváří prostředí strachu. Pokud tedy Richterová chce něco podobného tady, je logické, že se jí dostává podobných hrozeb, kterým by byli vystaveni naši občané ze strany Richterovou zvaných migrantů. Nemá li na to se přes tuto pozornost přenést, zvláště když jde o plácání na sociálních sítích, měla zůstat tam, odkud přišla.

  Není jedinou, kdo se bojí. Babiš si vymyslel jistého střelce, který chtěl poškodit jeho a rodinu, takže musel svou Moniku vyslat do Dubaje. Nezapomeňme, že s kariérou Babiše je spojováno pár mrtvých, kteří zemřeli za záhadných okolností, takže by nikoho nepřekvapilo, kdyby některý z příbuzných těchto obětí došel až k pomstě. Hamáček nechává mlátit lidi, takže je dost možné, že jednou sám dostane někde pár facek, Bartošovi fotky ve spojení s teroristickou Antifou financovanou Sörösem jsou známé. A protože její členové také napadají lidi a ničí majetek, může se stát, že si někdo vzpomene na to, že Bartoš se jejich akcí účastnil. Osud diktátora Ceausesca a jeho choti je výstrahou.

  Ostatně Rumuni se opět pochlapili, znovu svrhnuli vládu, která kradla, korumpovala a šla proti lidu. Obrovské demonstrace ani policie a armáda nedokázaly zastavit. Dva předsedové vlád sedí na vazbě, s nimi další defraudanti a korupčníci, mají se nyní čeho se bát. Tím se vracíme k úvodu článku. Politici musí nést zodpovědnost za své činy. Nynější garnitura přivedla Evropu na hranci občanské války a pokračuje v devastaci ekonomiky a mezilidských vztahů v nebývalé míře. Přidejme plány, které mají posloužit k totálnímu převzetí moci. Covid je jen způsob, jak to urychlit. Nepůjde li se do ulic ve velkém počtu, policejní noshledi poslušně sloužící zájmům elit nás udrží na uzdě. Teprve tehdy, až politikům půjde o víc než jen dobré jméno, budeme schopni změnit naši budoucnost. To za nás nikdo neudělá. Proto je třeba se spojit a vzepřít se.

Jindřich Kulhavý