Expedice Asie – Persie, tedy Írán, první den

  Odjezd od hotelu byl atrakcí pro místní omladinu, kolem přileb mám proletělo několik kamenů, proto jsme zrychlili a ujížděli směrem k Íránu. Městečko, ve kterém jsme přenocovali, bylo v údolí, ze shora jsme viděli mnoho hořících pneumatik a kurdské obyvatelstvo vypadalo velmi bojovně. Tak honem pryč. Íránští celníci byli v naprosté pohodě, samozřejmě jsme pro ně byli pěknými exoty. Zamávali jsme zmrzlému půlměsíci a po pár kilometrech se začali svlékat. Nádherná silnice se klikatila zajímavým pohořím. Naše naložená endura se dostávala do náklonů a od stupaček se občas zajiskřilo.

  Naše jízda zaujala místního řidiče s Hondou Civic, rozhodl se nás držet. Serpentiny prokazatelně znal, přesto měl potíže se nás udržet. Dvouválce našich strojů vrněly blahem, my také. 15°C byl balzám. Po pár desítkách kilometrů jsme zastavili u místní zajímavosti, v přírodní rezervaci byly věrné přírodní úkazy naprosto přesně kopírující mužské i dámské rozmnožovací orgány. Souskalí se trefně jmenovalo máma a táta. Naší svatou trojici doprovázel pár z civicu. On vzdělaný a moderní muž, ona dodržující pravidla islámu….tedy zatím. Po exkurzi v rezervaci nás pozvali na občerstvení. Pán si sedl k nám, jeho paní zahalená do burky připravovala pokrm z cestovní tašky u vedlejšího stolu. Povídali jsme si o zvycích a náboženství. Šlo velmi moderní lidi nespokojené s islámským diktátem, v té době však bylo poněkud lépe, než je tam nyní.

  Po vynikající svačině jsme se dohodli, že budeme pokračovat společně směrem na Teherán. Serpentiny pokračovaly a my jsme si užívali asfaltu a tepla. Při další zastávce jsme pozvali my na oběd naše nové přátele a v motorestu bylo paní povoleno sednout si k našemu stolu a konverzovat s námi. Byla velmi krásná a vzdělaná. Dozvěděli jsme se mnohé o zvycích, také o tom, že se od dalšího dne slaví svátky a nikde se nenajíme. Bylo to fajn posezení. Poté jsme se vydali opět na cestu a pár kilometrů před íránským hlavním městem naposledy zastavili. Rozloučení proběhlo velmi přátelsky opět se svačinovým košem. Tentokráte už paní seděla se mnou, vyptávala se na Evropu a před naším odjezdem mne objala a políbila na tvář. Asi to bylo velmi odvážné, ale manžel ji pohladil a jen se rozhlédnul, neviděl li to někdo cizí. Poradili nám, ať se vyhneme Teheránu pro velkou kriminalitu, zamávali a odjeli neznámo kam.

  Úzká silnice se po 10 km rozrostla na 10tiproudovou dálnici a doprava houstla. Samotné město byla změť aut různého stáří a značek. Ani centimetr volného místa, nohy na blatnících aut kolem. Rychle pryč, blížil se večer. Opustili jsme rychle ruch velkoměsta a ujeli ještě další stovku kilometrů, než jsme sehnali hotel a uložili naše rozbolavělá těla. Spánek byl potřebný, ale jídlo…jsme už nesehnali. Takže do zásob, na kutě a ráno……o tom zase příště.

J3.K