Horké dny v celé Evropě ….

  Česká kotlina zaznamenala pár teplotních rekordů. Střední Čechy excelovaly a předhonily po dlouhé době jinak dominující Jihomoravský kraj. Což přineslo i pár utonulých v okolí Prahy a výjezdy potápěčů k vodním nádržím. Horko se projevovalo i u řidičů, bohužel někteří dodržovali pitný režim až moc a jak je známo, pivní mok z krve jen tak nezmizí. Takže i tady jsme přišli o pár spoluobčanů.

  Víkend pokračuje i dnem svátečním, takže si letního počasí užijí o den déle i ti, kteří ještě neodjeli na dovolenou. Katolíci mají za sebou pouť každoročně pořádanou v moravském Velehradu, jejich víra většinou naštěstí překonala tělesnou únavu. Meteorologové přesto varují před bouřkami a přívalovými dešti, ty už patří ke koloritu letních dnů u nás, takže sice napáchají trochu škod, ale zase odejdou.

  Daleko větší pařák byl však na jihu Evropy. V Albánii přišli o život čeští turisté, bohužel jsou prostě země, které jsou i v nynější době nebezpečné, a i když svou krásou lákají k návštěvě, je třeba zvážit, stojí li ten pohled na ně za riziko přijít o život. Romantický výlet ve dvou nemusí vždy dopadnout očekávaným pokynutím oddávajícího na městské radnici.

  Ovšem celospolečensky nejdůležitější událostí bylo referendum v Řecku. O této nádherné zemi s bohatou historií jsme psali nedávno. I nyní je v ní mnoho našich turistů, složitost výběru letošních dovolených a vhodných destinací nahrávala tomu, aby Řecko zaznamenalo obrovský nárůst zájmu o své pláže a moře je omývající. O potřebě finančního přínosu není třeba diskutovat. Národní hospodářství této bývalé výspy kultury, vědění a politiky je v dlouhodobé krizi. Potřebuje každé euro, by se dalo říct, jenže to v neděli Řekové odmítli.  Jejich váhání se projevilo v odlivu návštěvníků, poklesl počtu rezervací hotelů, plno Evropanů netuší, co je tam čeká. Ale kdo to pod Akropolisem ví?

  Levicová vláda je průšvihem všude. Tak, jako kdysi komunisté řekli ne naší existenci ve vyspělé Evropě a dlouhá desetiletí jsme se na ni dívali přes drátěný plot zapojeným do elektrické zásuvky, podobně nyní vystupuje stejně zaměřená vláda na Peloponésu. Nejde nyní o to, jak se Řecko do této situace dostalo.  Nyní se rozhodlo přistoupit ke svým závazkům tak, jako někteří lidé těsně před exekucí. Hodit je za hlavu a po nás potopa. Referendum bylo svým způsobem rozhodnuto již dříve. Vždy totiž záleží na způsobu položení zásadní otázky a také na předcházející propagandě. Od levicových politiků lze čekat jen sliby, důkazem toho je i naše vláda. Jejich popularita stojí na zvýšených výdajích, překročených rozpočtech a bez pohledu do budoucnosti.

  Zeptáte li se důchodce, bude li rád, když mu snížíte důchod, odpoví nikoliv. Je jedno, že snížení z 50ti tisíc na 40 jej nechává nadále jedním z nejvyšších v celé EU. Na otázku:,, V kolika chcete jít do důchodu?‘‘, dostanete odpověď logicky třeba v 50ti spíše, než o deset let později. Ani státní zaměstnanec se jen tak nevzdá vysoké výplaty převyšující ty ostatní v okolních zemích, bude li to o dobrovolnosti. Také příplatky za činnost, kterou jinde vykonávají v rámci běžné práce, jsou příjemným bonusem za nálepku GR na zadním víku Vašeho vozidla.  Levicový politik Vám slíbí zvyšující se úroveň, především před blížícími se volbami, jenže zapomene na díru v kapse, kterou je schopen ještě zvětšovat, to jen proto, aby se držel u moci. Ne, že by to samé neuměla pravice, nicméně ta se s odbory domlouvá daleko nesmlouvavěji a neleze jim do otvoru skrývajícím se pod kalhotami. A to je zásadní problém. Navíc nikdo nemůže chtít solidaritu od těch, kteří jsou na tom daleko hůře.

  Sociální výdobytky jsou důsledkem prosperující ekonomiky. K té musí pomoci všichni občané státu. Pracující svou produktivitou, úředníci objektivitou i neúplatností a politici zodpovědností a poctivostí. Pracovitost, optimismus a loajalita by měly být základními atributy. Hrdost je až po nich, máte li ji mít, musíte mít možnost být na co hrdí. A to je zásadní problém Řeků. Jejich hrdost vyplývá z několika málo tisíciletí staré historie. Ano, byli vynikajícím národem a věřím, že stále jsou. Jenže přišel okamžik, kdy to opět musí dokázat. Tím, že hodí dluhy za hlavu, utopí všechny své šance hluboko v tom jejich krásném moři. Evropa jim mnohé odpustila, i to byla určitá pocta velikánům minulosti. Nyní však přišel okamžik, kdy je třeba postavit se čelem k tomu, jak moc si žili nad úroveň toho, co produkovali. Prognózy mluví všelijak, jejich autoři se předhání v odhadech. Řecko se právě vydalo cestou, kterou nikdo nezkusil. Otázkou je, jak moc si natluče čumák, když mu nikdo nepomůže. To proto, že i pomoc má svá pravidla. Bude to mít těžké.

J3.K