Jaká je tedy pravda? Chceme ji znát?

  Poslední zemské volby v Německu dopadly pro vládní stranu Angely Merkelové relativně katastrofálně, naopak konkurenční a nenáviděná AfD výrazně posílila. Taková je realita, přestože to nemusí nutně znamenat okamžitou změnu v politickém směrování Německa. Nicméně hysterie médií naznačuje, že mnohým teče do bot. Berliner Zeitung například napsal, že druhá nejsilnější strana v Meklenbursku-Předním Pomořansku Afd je víceméně semeništěm zla a je vhodná akorát pro šíření nenávisti. Připomíná to trochu texty z našich novin z doby před rokem 1989 (psát před revolucí by bylo zavádějící, de facto to žádná revoluce nebyla, šlo o další fintu na obyvatelstvo), nebo také propagandu z portfolia deníků Andreje Babiše nyní. Umění přiznat porážku v médiích ovlivňovaných významnými politickými subjekty by vyžadovalo značnou sebereflexi, které se však těm nahoře už dlouho nedostává.

  Vytváření mýtů, nalhávání, upravování skutečnosti, zkreslování situací, to vše je součástí propagandy napomáhající elitám k uplatňování vlastních postupů a prosazování svých zájmů. Následuje vymývání mozků a poté zneužití tupého davu. Tak nějak fungovaly od pradávna všechny politické systémy, které vedly k válkám, politickým a ekonomickým výbojům. Je jedno, byly li vedeny ve jménu jakéhokoliv boha, vládce či doktríny. Průběh byl vždy podobný a končil stejně. Neobešel se bez násilí.

  Pokud si myslíme, že moderní doba je jiná, mýlíme se. Ne každý chce slyšet pravdu, plno lidí žije dobrovolně v bludu. Stačí jim de facto slušná konzumní úroveň, jistý náznak bezpečnosti, zbytek ztráty snahy být v obrazu zajistí pohodlnost. V tu chvíli mají elity volné ruce a stávají se jednodušeji vládci vybrané oblasti. A okamžitě toho využívají. U nás to prožíváme stabilně mnoho desetiletí, výše uvedený rok 1989  nic nezměnil. A ve světě je to stejné. Bývalé výspy kapitalismu se vlivem vítězící levice přibližují kdysi u nás praktikovanému socialismu daleko rychleji, než my bychom se od něj oprostili.

  Agresivní americká propaganda způsobila mnoho zla, rozhodně si nezadá v ničem se sovětskou z doby, kdy u nás vládnuli Rusové, spíše naopak. Ani Číňané nejdou tak důsledku, snad jen severokorejský režim může konkurovat.  Důsledky rozhodnutí z Pentagonu a Bílého domu jsou katastrofální minimálně pro třetinu světa, ač původní plánované změny rozložení politického spektra měly nastat především v některých zemích obchodujících s ropou a s muslimským obyvatelstvem. Dopad na Evropu je však tragický a o to horší, že byl předem plánovaný. Úklid v oblastech plných muslimů ochotných jít za lepším byl jednoznačnwě součásí ´dábelského plánu americké zahraniční politiky. Podpora a vznik organizací zvaných neziskové  je jen další ze zástěrek vedoucích k ovládnutí pozic.

   Vraťme se však k volbám v Německu a situaci u nás. AfD má výhodu proti méně známým politickým subjektům u nás v tom, že dokázala sjednotit názory z více směrů. Tím posílila svou voličskou základnu, zároveň oslovila řady osobností. Co ji spojuje s naším prostředím je to, že začala stavět na kritice vládní politiky, za což je odsuzována prohrávajícími oponenty. Údajně nenabízí žádný program, ale pouze destrukci. To samé lze však říct i o našich menších stranách. K tomu je ale třeba konstatovat následující. Je velmi těžké získávat do vedení nově začínajících stran skutečné odborníky, kteří by pracovali pro politické subjekty bez jasné budoucnosti. Vytvořit program postavený na autoritách je zpočátku nemožné. Třeba takové ANO je dosud nemá a za pochodu obměňuje vedoucí činitele, jistý je pouze post autorativního předsedy. Neustále omýlané výroky o vedení státu po způsobu firmy jsou už směšné, ANO však nemá co nabídnout, navíc plní pouze to, kvůli čemu bylo založeno. Tedy k převzetí především ekonomické moci s možností přesunout část státních aktiv do soukromých rukou pana Babiše. Amatérský přístup k vládnutí podpořený silou ovládnuté policie se jeví jako velmi průšvihový a je důsledkem neschopnosti vnímat politiku jajo demokratický nástroj moci. Nicméně uvědomíme li si, že prvním krokem k lepším zítřkům musí vést k rozebrání nynějšího systému vládnoucí třídy, je jasné, že tvořit novou kostru odpovědných orgánů z dopředu nasmlouvaných jedinců a skutečných mistrů oborů není možné ihned.  Až teprve po likvidaci stávajícího systému bude čas pozvat ty nejschopnější k tomu, aby přiložili ruku k dílu a začalo se pracovat pro blaho lidu, nikoliv pro vlastní kapsu. Tato možnost už pro ANO neplatí, díky aroganci svého majitele a jeho evidentním zločinným přešlapům v minulosti i za působení ve vládě stojí na straně starých struktur. Při blížících se volbách tedy nelze brát úplně v úvahu, kdo za kým a čím stojí. Je třeba především rozprášit nefungující torzo dosud vedoucích a fungujících stran, potrestat nešvary a sebrat vliv jejich předákům. Je to však těžko představitelné. Chybí tu něco, co by spoluobčany vyburcovalo z letargie a vedlo ke sjednocení priorit.

  Právě v tom máme problém. Plno lidí neslyší pravdu jen proto, že se bojí, co by se stalo, kdyby přišli o jistoty, byť naprosto nedokonalé. Bojí se riskovat a jít do něčeho nového. Slyší tedy na potřebu zůstat v EU, to i kdyby se tu začaly stavět mešity ve velkém. Naslouchají Sobotkovi i Babišovi se zbožným pohledem, říkají si, že vlastně není tak špatně. Nechají se nadále za výsměchu nadnárodních koncernů a kooperací ždímat. Ukazujte tedy něco slepému, hovořte o tom s hluchým. To prostě nelze. A dokud takových lidí bude většina, nic se nezmění. Bačové v Bruselu, Berlínu i Praze nadále budou ovládat stáda ovcí dle vlastních představ. Nebo už konečně chcete slyšet pravdu? A nechcete být součástí stáda? Je to jen na vás. Samo se nic nezmění.

J3.K