Je SPD prašivá?

  Podíváme li se na kompletní spektrum naší politické scény a zaměříme se na zahraniční politiku, je SPD skutečně jedinou, která varuje před následky dění v Západní Evropě. Tomio Okamura se tak zařazuje po bok Salviniho, Marine LePen, Orbána a několika dalších politiků, kteří dávají hlasitě najevo svůj nesouhlas s oficiálním směřováním Evropské unie vedené de facto německou kancléřkou Merkelovou a francouzským prezidentem Macronem. Oba tito představitelé průkopnických elit zvoucích do Evropy celou Jihozápadní Asii a Afriku, tedy s výjimkou jihoafrických bílých farmářů, naprosto bez respektu k původnímu evropskému obyvatelstvu razí teorii o potřebě zamíchat rasami na světovém jevišti a vytvořit jednu jedinou. Proti tomu se staví stále více zemí, někde už dokonce na vládní úrovni. Zatímco Švédové pomalu ale jistě kapitulují a z kdysi vzorově bezpečné země se stává ghetto s no go zónami, jejichž existenci místní politici nejdříve tajili, aby je později označili jako za mírně problematické, takoví Dánové už otevřeně bojují proti neregulované migraci a postupně nastavují různé modely, jak se s tímto stavem vypořádat.

  K největším odpůrcům mimo stabilně se nepodvolujícího Maďarska se nově zařadila Itálie, jejíž ministr vnitra Salvini se postavil do čela místního boje proti migraci. Má to těžké, protože bojuje s evropskými a italskými politiky, ale i proti místní mafii na importu Afričanů vydělávající, nicméně je dostatečně paličatý na to, aby celou situaci i přes odpor levicových předchůdců ve vládě tuto situaci ustál. Podobně se jeví i mladý premiér Rakouska Kurz, polská vláda a samozřejmě stálice z Francie Marine LePen, která je středem útoků francouzské vlády i justice. Z toho všeho vyplývá, že postavení odpůrců migrace a euroskepticky uvažujících politiků je opravdu složité a ani Tomio Okamura to tu nebude mít lehké. Vzpomeňme si na zatčení protiislámského  britského aktivisty a člena politické strany British Freedom Party Tommyho Robinsona v Anglii a jeho umístění do vězení nebo poté jeho napadení členy extrémisty z Antify, či výhružky, které provází dalšího významného představitele odporu islámu Geerta Wilderse. Problémem však není pouze chování samotných muslimů, ale především vystupování prounijně smýšlejících politiků a médií stavících s proti odpůrcům a často i proti mínění vlastních voličů.

  Komunální volby neskončily pro SPD úspěchem, nicméně v některých městech a obcích se může tato strana stát členem koalice. Bohužel pražské centrály velkých stran se k SPD staví jako k prašivému psovi. Neplatí to jen pro tradičně Bruselu posluhující Piráty či Top 09 se STAN, ale hlasitě řehtá i předsednictvo ODS a samozřejmě nad propastí visící ČSSD, tedy tradiční strany v minulosti schopné spolupracovat i s Marťany. Vyznávání tradicí a hodnot spojených s vlastenectvím se tak dostávají opět na okraj zájmu, u ODS to však bolí nejvíce. Opět se ukazuje, jak důležité je, aby u nás vznikl ještě jeden subjekt, který by na pravici ODS nahradil, tedy pokud se nepodaří zevnitř tuto stranu restrukturalizovat a dostat do popředí lidi blízké Václavovi Klausovi mladšímu. Pokračující přibližování se euru a podvolování se bruselskému vedení je varováním, které lidé u nás podceňují. Ignorace SPD v komunálních volbách není ničím překvapivým, její dehonestace trvá dlouho a je usilovná, nicméně lidé by si měli uvědomit, že je to poslední pokus o jistou vyváženost. A chování ODS, která by měla být SPD nejblíže, je smutnou realitou. ODS už není pravice. ODS je bahno, jen o něco méně mazlavější, než ANO, ČSSD. A zbytek má i k tomu bahnu daleko. Takové to u nás máme.

J3.K