Kde se u žen ztrácí logika? A jen u nich?

  Zkušenosti s islámem má každý jiné. Někdo si pamatuje na relativně příjemné zaměstnance resortu, ve kterém trávili letní dovolenou, jinému utkvěli v paměti neodbytní trhovci z bazaru kdesi v Africe či Asii. Kdo měl možnost dostat se mimo evropskou civilizací zasažené oblasti, třeba do Pakistánu, zjistil, že se dostal především do mužského světa, v němž ženy hrají až druhořadou roli, to v lepším případu, což platí především v chudších rodinách. Fungují jako pracovní síla, stroj na plození dětí a nakonec i jako objekt hodný sexuálních povinností. Možná mají nějaká práva, bohužel jich je tak málo, že jde o zanedbatelnou součást jejich života.

  Oproti tomu ženy v západní kultuře získali po mnoha stoletích téměř rovnoprávné postavení s muži, existuje mnoho rodin, kde žena vládne tvrdou rukou. Někteří muži se vzdávají své vedoucí role jen pro svou lenost, jiným nic jiného nezbývá. Mnoho dam převzalo podstatné prvky z chování svých partnerů, stoupnulo jim sebevědomí a věnují se aktivitám dříve nemyslitelným.  Ženy tak potkáváme v ředitelských křeslech, na postech manažerů, v podnikatelském světě, v politice i armádě. Některá místa jim přenechaná ztratila svou váhu, především tam, kde zastávají post ministryně obrany, došlo k omylu. Tato pozice je prostě čistě pánská a volba sebeschopnější dámy je prostě nesmyslem. K podobným přehmatům dochází všude na světě, poslední dobou však především Evropa exceluje. Emancipace dosáhnula hranice, kde bohužel forma vítězí nad smyslem. Přání Evropanů prosadit rovnoprávnost se stalo občas kontraproduktivním. Jak jinak lze nazvat existenci a činnost šéfky evropské diplomacie Frederici Mogheriniové?

  Mezitím plno Evropanek odhazuje stud a podobně, jako muži mířící za půvabem a pokorným přístupem místních žen například do Thajska, nejedna dáma se vydává za podobnou zálibou do Egypta či Turecka. Možná je láká exotika, dobrodružství, své místo má také uvědomění možnosti si tamního muže koupit, vydržovat si ho. Arabští muži jim možná poskytují něco, co nenachází u našinců. Vzniká tak u nich představa, že všichni muslimové jsou podobní plyšáci na mazlení. Nejsou.

  Všechny ženy, které se nyní tváří, jako by byly šťastné, dostanou li se do hledáčku těch milých chlapíků z Afriky a Asie, zapomínají na postavení žen v zemích, kde vládne skutečný islám. Jejich poslušnost a tresty za její porušení je staví na úroveň domácích zvířat. Povinnosti výrazně převyšují jakoukoliv možnost bavit se, absolutně nemyslitelné je přiblížit se chováním ženám vyrůstajícím v naši civilizaci. Existuje ženská obřízka, kamenování a bičování, uplatňuje se právo šaría. Možnost vybrat si módní oděv se scvrkává na černý hábit shodný pro všechny. Řízení vozidel je často zapovězeno, pohyb na veřejnosti bez doprovodu manžela není možný.  Děti patří svým otcům. O mimomanželských aktivitách si lze nechat jen zdát. Kultura se scvrkává na okamžiky trávené doma nad knihou.

  Nově příchozí do Evropy zanechali ženy a matky svých dětí většinou doma, sexuální choutky však na cestu přibalili. Polonahé Evropanky považují za děvky, se kterými je třeba si pohrát, použít je a poté zahodit. Jejich mužů si neváží a toleranci berou jako slabost, i při svém nevysokém IQ se cítí být jim nadřazeni. Nepřichází jako otroci, ale jako uchvatitelé. Vítání sluníčkářsky naladěnou ženou berou jako její výzvu k množení se, nabídku, kterou nelze odmítnout. Případný pokus o obranu je pak pouze drzostí té, kterou si prostě chtějí vzít, chovají se k ní tak, jak je vychovali jejich otcové kdesi v domovině. Žena je pro ně zboží, kus masa, matrace potřebná pouze k jednomu.

  O to překvapivější je, kolik hloupých a naivních žen stojí ve vedení nadací podporujících migraci, na ministerstvech majících v rukách obranu evropských hodnot, v případu Merkelové v čele vlády největšího viníka momentální situace za naší západní hranicí. Přesto nedělají vůbec nic proto, aby se snažily zabránit pronikání muslimů do Evropy. Naopak svou aktivitou přispívají k zvyšování rizika hrozícího každé ženě jdoucí po ulici nejednoho západoevropského města. Nevěří snad skutečnostem popsaným v policejních svodkách, nechtějí znát statistiky svědčící o prudkém nárůstu kriminality páchané na ženách a dětec? Nebo snad stojí o to stát se obětí znásilnění a poté vraždy? Otázkou tedy je:,, Ztratily smysl pro logiku. Nebo je tu něco, co zlikvidovalo pud sebezáchovy?‘‘.  Přiznávám, že to vůbec nechápu. A důsledky budou hrozné. Tentokráte nejen pro ženy.

  Když v pondělí večer další blázen zabil v Berlíně plno nevinných lidí, mrtví byli i v Zürichu, ve všem opět hrají hlavní roli muslimové, je nejvyšší čas každého vítače postavit před soud. Nestane se to jen proto, že mezi tyto individua bez pudu sebezáchovy patří i vrcholní politici. Pro pár lidí je to snadná obživa. Pro zbytek otázka života a smrti. Je to přehnané? Možná se to zdá, ale ve skutečnosti není daleko doba, kdy si na toto násilí lidé zvyknou. A to je to nejhorší, co se může stát.

J3.K