Kdy jindy to zkusit, když ne teď?

  Technologie spojená s politikou kvapí dlouhými kroky k tomuto systému již dlouho. Tzv. Velký bratr postupně narůstá do obludných rozměrů. Jeho součástí jsou kamerové systémy s rozpoznáváním obličejů napojené na přesné databáze, do nichž my samotní poskytujeme potřebné údaje. Ty nás lokalizují v davu na letišti, ve městě, za volantem. Už dávno nás na osobní dokumenty vydávané státem nefotí fotograf kdesi v budce, ale dělají to státní úředníci na přepážkách, kde nám později doklady vydají. Vše je digitalizováno a ukládáno právě do těch elektronických archívů, ze kterých poté čerpá třeba policie, přes ni finanční úřady, celníci, armáda, v podstatě kdokoliv, kdo o Vás chce něco vědět. K fotografiím je přiložen Váš podpis, takže i ten je plně k dispozici. Osobní dokumenty podléhají vcelku poměrně časté výměně, informace jsou tak aktualizovány maximálně po 5ti letech. Trendem je ukládat do těchto dokumentů i čipy, tedy jste skutečně pod neustálým dozorem. Navíc nemáte jen občanský průkaz, pas, ale i řidičák, kartu řidiče, zbrojní průkaz, možná i další kartičky, které Vás lokalizují, ať jste kdekoliv. Mimochodem čipy už chtějí politici dostávat pod kůži nejen psům, ale i nám lidem.

  Dalším skutečně dokonalým, sledovacím zařízením jsou mobilní telefony. Pokud ho používáte, je to stejné, jako byste sebou vodili policejního komisaře na provázku. Mobilní přístroj Vás nejen lokalizuje s přesností na 1-2 metry, zároveň funguje i ve vypnutém stavu jako dokonalé odposlouchávací zařízení a ten, koho zajímáte a je dobře vybaven, umí dělat i kopie displeje. Takže mu neuniknou Vaše zprávy, statusy, fotografie. Jde o komplexní sledovací přístroj. Možná to nevíte, ale můžete si doma povídat se svými dětmi a někde o pár kilometrů dál je vše zaznamenáno. Třeba i Váš partnerský život v ložnici, tedy pokud máte telefon na nočním stolku.

  Pokud si myslíte, že to nikoho nezajímá, mýlíte se. I v řadách policie je dost úchylů, které Vaše noční dobrodružství vzrušuje. Odposlechy mají sice procházet jistým schvalovacím řízením, ale znáte to. Když ruka ruku myje a fungují kontakty, možné je vše. Navíc operátoři již při udělení licence musí souhlasit se spoluprací s orgány činnými v trestním řízení, takže jim poskytují vše, o co si řeknou. A to až půl roku zpět, dá se však předpokládat, že ta doba je mnohem delší. Zároveň počítejte s tím, že se Vámi nemusí nikdo zabývat týden nebo měsíc, když si na Vás zakleknou, může se ta doba počítat na roky. Jistě si dokážete představit, co vše se o Vás mohou dotyční pátrači dozvědět a jak si rázem budete blízcí s člověkem, kterého neznáte. Pokud si myslíte, že když neděláte nic špatného, tak se Vás to netýká, i tady se mýlíte. Okruh odposlechů je široký a týká se všech, kteří přijdou do styku s domnělým podezřelým, aniž by o tom věděli. Takže nespoléhejte na svou bezúhonnost. Ta Vám soukromí nezajistí.

  Podobným průšvihem je plno dalších zařízení. Monitoring parkování vozidel ve městech patří k jedněm z něch. Mimochodem i přes ujištění vlády, že modré zóny momentálně v metropoli platit nebudou, bylo auto se zařízením viděno ve středu v uličkách na Praze 8. S rozvojem 5G sítí se toto nebezpečí jen stupňuje. Veškeré domácí kamery fungující na wifi připojeních, počítače a kamerky v nich, v blízké budoucnosti i domácí spotřebiče a Vaše moderní vozidla o Vás budou předávat jen další osobní informace, které bude stát mít možnost použít kdykoliv proti Vám. Zároveň získá moc Vás na dálku omezovat, kontrolovat, trestat. Při své pravomoci určovat, co je legální a co nikoliv, se může stát, že nám obrazně zakáže se sprchovat a bude schopný to i kontrolovat. To je pouze hloupý příklad, který má však naznačit, kam až úředník uvidí. Přiznejme si, že nám momentálně chodí reklamy, které navazují na to, co jsme v poslední době dělali, sháněli či kupovali. To je jen předzvěst toho, co přijde, a jak vidíte, data se dostávají k soukromým subjektům. Jistě máte své zkušenosti se sociálními sítěmi a blokacemi. I ty způsobují soukromé subjekty. Sledování internetu a mailů je už naprostým standardem.

  Ruku v ruce s výše uvedeným je placení kartami. O tomto zvěrstvu, na které řada z vás už dávno přistoupila a vzala to za své, jsme psali víckrát. Snem úředníka Finanční správy je vědět o každém halíři, který projde Vašima rukama. Jestliže považujeme daně za krádež, pak tento úřada zase vychází z toho, že když neplatíte daně, okrádáte stát. Jde o spor, který nikdy nedojde k správnému řešení. Placení daní lze považovat za jistou solidaritu se státem. Žádná solidarita se nemá přehánět a zároveň se nesmí zneužívat. Hospodaření státu a rozhazování peněz politiky však vytváří prostředí, kdy je zamyšlení nad tím, kam jdou všechny ty od nás vybrané peníze, naprosto oprávněné. Vidíte li, kolik jich končí v účelových neziskovkách, černých dotačních dírách, kapsách politiků, jak se s nimi plýtvá ve státním úřednickém a neproduktivním aparátu, případně to, že podporujete nepřizpůsobivé sociální skupiny, uvědomíte si šlendrián při správě státního majetku, pak musíte přemýšlet o důvodu, proč byste přes tři čtvrtiny svého výdělku měli odvádět různými formami daní státu. A ten hlídá přepečlivě, zda li to děláte. Takže sleduje nejen to, kolik a jak vyděláváte, ale také kde, jak a za co utrácíte, jestli to navzájem odpovídá a zda li jste ho náhodou neokradli při nákupu jogurtu či klobásy někde na trhu. Nu a vy svým používáním karty děláte vše proto, abyste mu to zjednodušili. Navíc si samotní říkáte o další krok, kterým bude zrušení hotovosti.

  Při pohledu na výše uvedená fakta lze konstatovat, že stádo ovcí je svobodnější než my. V kontextu s nastalou epidemií nad tím většina z vás mávne rukou. Jenže to je ideální doba pro test, který se změní brzy v realitu. Aniž byste se proti tomu postavili. Ke svobodě a demokracii patří samozřejmě i záporné aspekty. Jenže vzít si potírání kriminality a dodržování předurčených pravidel lidmi, o jejichž morálce lze s úspěchem pochybovat, tedy politiky, za své jediné životní poslání může jenom lidský odpad. Mantinely toho, co se smí a co nikoliv, se výrazně zúžují. Opravdu v tom chcete žít?

Jindřich Kulhavý