Konečně máme naprostou svobodu…
www.inadhled.live Drzost vládní garnitury nemá konce. Premiér Fiala si dovolí prohlásit, že máme konečně úplnou svobodu slova a projevu, která nám díky vládě Andreje Babiše chyběla. To si dovolí říct v době, kdy je státem ukončována činnost jednoho informačního webu za druhým, kdy zvolení člena a garanta opoziční strany (Trikolora) ekonoma Miroslava Ševčíka děkanem na VŠE vyvolá hysterii, při které se Nora Fridrichová při vysílání pořadu na ČT 168 hodin téměř klepe vzteky a snaží se vyhrabat jakoukoliv špínu. Sociální sítě patřící liberálním miliardářům poté mažou ve velkém příspěvky, z nichž většina přináší pouhá fakta či názory, které se lidem, jako je Fiala, nehodí do jejich programu.
Svoboda slova má samozřejmě určitá omezení. Bohužel ta jsou uplatňována jednostranně. Nelze tvrdit výslovné lži typu, že někdo je těžce nemocný, má rakovinu a je nesvéprávný, může li to ohrozit jeho profesi, čest či soukromí. Na druhou stranu veřejné osoby typu politiků musí počítat s tím, že jsou pod jistým drobnohledem a měly by nést za své jednání zodpovědnost. Tím spíše, že tito lidé hospodaří s národním majetkem, jsou povinni udržovat státnost a musí pečovat o blaho národa, tedy nejen svých voličů, ale i těch kteří dali svůj hlas někomu jinému. Což neodpovídá náplni činnosti, kterou provádí současná vláda, a měla s tím problém i ta předešlá. Jestliže Babiš zadlužil zemi ve jménu covidu, pak Fiala navlékl modrožluté šaškovské hadry a na krk si nechal připnout obojek s vodítkem procházejícím Bruselem a končícím ve Washingtonu.
Světoví liberálové se nyní obávají transakce, kterou chce uskutečnit momentálně údajně nejbohatší muž světa Elon Musk. Rád by odkoupil sociální síť Twitter, na které by okamžitě zrušil cenzuru. Už jenom to, že o něčem podobném uvažuje, naznačuje cosi o neexistující svobodě slova. Jak víme, bruselská generalita ústy eurokomisařky Jourové tlačí na boj s tzv. dezinformacemi. Navíc naše vláda by ráda nechala schválit zákony, které by umožňovaly trestat jakékoliv názory odlišné od politiky schváleného proudu. Takže kdo pochyboval o většině okolností spojených s covidohysterií, byl považován za lháře, přestože s utíkajícím časem se většina pochybností ukázala být pravdivou (což dosud nikdo oficiálně nepřiznal, protože by muselo dojít na řadu trestních řízení). Nynější komedie kolem Ukrajiny s nasazeným šéfklaunem Zelenským je ukázkou prosazování jediné státní propagandy, přestože ta má mnohem více trhlin, než kolik jsou prolhaná média schopná zazáplatovat. O tom, jak kvalitně je prováděna, svědčí všechny ty modrožluté nesmysly, které mají evokovat solidaritu se zemí, která stojí v čele světového nacismu.
V den, kdy se nově slaví porážka fašismu (dříve to bylo 9.5., nyní je to už 8.5.), si politické pseudoelity dovolují zamlžovat realitu 2.světové války, a především jejího konce. Zatímco v Plzni se ve velkém slavilo za přítomnosti historických amerických vojenských vozidel a techniky, tu sovětskou nikdo celorepublikově oficiálně nepřipomínal a při proslovech politiků bylo vždy zakomponováno slovo ale. A když se někdo snažil vyzdvihnout především zásluhy Ukrajinců na porážce nacistů a kolem mu tleskali, pak udivuje neznalost dějin i relativní analfabety, natož ty, které dějeps vcelku baví. Fiala v záplavě modrožlutých vlajek lhal na veřejnosti, až se mu od úst prášilo. A opět, pokus překroutit dějiny má úspěch především u mladší generace, neochotu přijmout existenci vítězné Rudé armády lze vnímat i u starších, kteří svou nenávist z ,,předsametové“ doby bez ohledu na světový vývoj v sobě živí i nadále. Stávající doba však se sametem dávno nemá nic společného a jsme vraceni o desetiletí zpět do období ,,studené války“. A přiznejme si, že mezi její hlavní propagátory patří Západ a nejpapežtějšími zeměmi jsou Polsko, Slovensko a Česká republika. Následky této politiky pociťujeme už nyní.
Svoboda slova a projevu je potlačována nejvíce od roku 1989. Fiala blafuje všude, kde promluví, Pekarovou Adamovou označil dokonce prezident Miloš Zeman za největší zlo naší politiky, s čímž lze souhlasit, přestože seznam škodičů lze značně početně navýšit. Nezájem vlády řešit stoupající ceny všeho je do očí bijící. Prvními, kdo se potýká s šílenými cenami či nedostupností, jsou nyní stavebníci. Chybí materiál, stavební železo, úplně nesmyslně stoupají náklady na výrobu skla a oken. Cena pohonných hmot jsou na takové úrovni, že jakákoliv doprava či výkopové práce jsou luxusem. Kam to vystřelí ceny domů a bytů, to si lze těžko představit. Na druhou stranu jsme už na hranici toho, kdy má cenu si byt či dům kupovat, počítat s hypotékami a úvěry je v současné době rizikem sebezničení. Místo péče o občany a jejich životní úroveň se vláda zabývá Ukrajinou a hrdostí přetavenou v odmítání ruských surovin. Situace se stává neudržitelnou a poslouchat za každou cenu nařízení EU v době, kdy nás tato stahuje ke dnu, je nesmysl. Kdy to pochopí dost lidí na to, aby vyšli do ulic a vynutili si demisi vlády, to nevíme. Jisté je, že každý den navíc bude stát mnoho peněz a sil potřebných k návratu zpět k jistému standardu.
Jindřich Kulhavý
