Migrace a nejen ta
Evropa se stává místem, do kterého směřuje migrační vlna z Afriky a jihozápadní Asie. Zatímco například Malťané jsou ochotni s přistěhovalci bojovat a odhánějí je od svých břehů i střelbou, jih Itálie se hemží loděmi plnými hladových Afričanů a země s tím má poměrně zásadní problémy. Ať už to přežijí, nebo se přistání nakonec nepodaří.
Plno míst, která by mohla využívat k turistice, jsou liduprázdná. Představa toho, jak mezi opalujícími se návštěvníky vylézají z vody přistěhovalci, kteří pět dní nejedli, jaksi postrádá romantiku. Náklady na ubytování a stravu těchto lidí zatěžují již tak těžko zkoušenou italskou ekonomiku, jejíž produktivita dohnala místní finanční úřady k faktickému teroru proti podnikatelům. Na jedné straně vyhozené peníze za cizí, na druhé jejich někdy až drsné vybírání od místních. Trošku to připomíná situaci u nás, kde velká část migrující romské komunity pouze natahuje ruku, zatímco původní obyvatel nemá nárok na nic a pro ministerstvo financí a jejich podřízené finanční úřady je každý podnikatel potencionálním zločincem. V Itálii se to snaží dotáhnout k dokonalosti, bohužel na úkor vlastního podnikatelského portfolia.
Podobnou situaci s přistěhovalci má Španělsko. Francie a Velká Británie pro změnu přijímají obyvatele ze zemí, které dříve kolonizovaly. Největším problémem je, že první jejich generace žádá o pomoc v nelehké situaci a druhá už chce stavět mešity a bojuje za rovnoprávnost svého náboženství. Pokud si nikdo neuvědomuje, že uhnízděné cizince již asi nikdo nevyhostí, spolupracuje svou neschopností na likvidaci původní evropské etniky a kultury. Bohužel jsou to politici, které si sami volíme.
Prozatím je možná štěstí, že nemáme moře. Nelze na to spoléhat, cestičky si k nám utečenci jistě najdou, a pokud ne, až se stanou problémy s nimi celoevropsky neřešitelné, Brusel vymyslí kvóty a plno potřebných k nám pošle. Možná to vypadá na předčasnou paniku, ale ke klidu moc důvodů není.
Romská otázka je už nyní oříškem, který nikdo nechce rozlousknout. Násilí, neschopnost se přizpůsobit a přijmout určité zásady a normy, které souvisí s místem, na kterém chtějí žít, to vše je průvodním jevem jejich osídlování některých oblastí. Důsledkem jsou pak nemalé náklady na sociální dávky a podporu v jejich neochotě pracovat a naopak přispívají radosti z vlastního množení se, přímo je k němu vybízejí. Jistě, neplatí to pro všechny, ale těch pár, kteří se přizpůsobili, si můžeme pouze vážit, zbytku se většina obyvatelstva pouze obává. Navíc, zatímco mateřská pro matky našich dětí je často ponižující, Romové umí halasným povykem a vlastní nekontrolovaností získat z našeho sociálního systému maximum. A u přistěhovalců z Afriky i Asie tomu může být ještě hůře. Přidává se totiž i jiné náboženství. Tto jejich opravdu není mírumilovné. O tom svědčí neustálé boje v blízkém okolí Izraele. A nejen tam. Je tolik zemí, z nichž televizní záběry nesvědčí o ničem dobrém. V Evropě bude horko…
J3.K
