Oblbování dětí pokračuje

  Proti této akci se nahlas postavilo několik rodičů. Odpovědí byla hysterická reakce paní ředitelky a vyhrožování sociálkou nejaktivnějším rodičům od jiné pedagožky, která je zároveň zastupitelkou za KDU-ČSL. Jména všech aktérů byla uvedena v našem posledním článku, najdete ho v archívu. Zvedla se vlna odporu proti těmto praktikám a samotná ministryně školství Valachová na interpelaci v Parlamentu ČR odpověděla, že její ministerstvo nemá s tímto programem nic společného a jedná se o soukromou iniciativu ředitelky školy. Tolik nedávná historie.

  Mezitím nám přicházely další popisy podobných aktivit i z jiných škol. Nejstarší se udály již v roce 2015 opět v Brně, kde se dokonce objevila vlajka s nápisem Alláh akbar v původním jazyku. Dětem bylo vysvětlováno islámské náboženství, byly odívány do částí arabských oděvů a byl v nich probouzen zájem o muslimy a jejich život. Je třeba konstatovat, že se vždy jedná o velmi jednostranné podávání informací, které samozřejmě nezahrnuje objektivní skutečnosti týkající se vztahu mužů a žen, válečných praktik, terorismu a násilí.

  Islám je stavěn nejdříve do role další možné varianty života. Nevychází ovšem z evropských tradic a kultury, z našich standardů a zásad. Priority muslimů jsou naprosto odlišné od našich a nelze je slučovat se způsobem života u nás, aniž by došlo k likvidaci našich tradic a po nemnoha letech i celého evropského etnika. Důkazů máme hodně, stačí vnímat dění v Anglii, Švédsku, Německu a Francii. Jakákoliv otevřenost vůči muslimům skončí později jejich přemnožením a vytlačením nás z naší vlasti.

  Děti jsou nejohroženější částí naší společnosti, zároveň i nejovlivnitelnější. Je třeba si uvědomit, jak snadno přesvědčíte dítě v předškolním věku o své pravdě. Respektive slova paní učitelky mívají u těch nejmenších velkou váhu. Později pro změnu můžete jako rodič říkat cokoliv, přirozená opozice v pubertě může znamenat snadné uvěření nové teorii o lepších zítřcích v multikulturním světě bez hranic. Ona ta představa nakonec není úplně nemožná, pomineme li zásadní rozdíly v myšlení, inteligenci a chápání světa mezi různými národy. Jenže ty tu jsou, a právě od nich se odvíjí nemožnost slučovat neslučitelné. Následky naivní multikulturní výchovy už vidíme. Mezi propagátory multikultury patří především mladí lidé. Na vlně jejich zájmu se vezou i starší pseudopomahači, kteří v této situaci těží z naivity a nezkušenosti mládeže. Tito vykukové cítí především bezpracný přísun peněz potřebných k vlastním aktivitám a odrazový můstek k cestě vzhůru. Podobně na tom jsou i některé politické subjekty vedené starými matadory.

  Naopak starší dospělí lidé bez mocenských ambic nechápou, kam se svět řítí. Přitom obrana našich hodnost není vůbec jednoduchá. Z úst politiků slyší samé lži, pedagogové ve školách učí naše děti úplně jiné věci, než by měli. Místo kvalitní matematiky, fyziky, jazyků a pohybové výchovy jim je vtloukána do hlavy scestná teorie o nových pořádcích, Evropě bez hranic a rovnosti náboženství. Neziskové organizace pumpují ze státního rozpočtu neskutečné částky, které přesto nejdou na skutečnou charitativní činnost, ale končí na výplatních páskách zaměstnanců neziskovek. Ti se nestydí zneužívat děti, mimo multikulturismu jim dělají zmatek i v dosud naprosto normálních věcech. Tedy v tom, že maminky přivádí na svět děti, starají se o ně, tatínkové zase chodí více do práce a všichni dohromady jsou rodina. Možná se zdá, že jsou konstanty, které nelze změnit. Snaživců, kteří se snaží nám dokázat, že se mýlíme, je poslední dobou o něco více, než je únosné. Nebudeme li jim bránit v oblbování našich dětí, budou ony stát jednou proti nám. A to jistě žádný rodič nechce.

J3.K