Okénko - Právo v kapse - Je násilí řešením?

  Nošení respirátorů jakožto povinné ve veřejných prostorách už jednou zrušil soud. K tomuto je třeba říct, že respirátory evidentně jako takové přenosu viróz nijak nebrání, naopak jsou možným původcem řady jiných onemocnění. Přestože to naše média nikdy nezveřejnila, bylo uskutečněna řada testů a respirátory šíření kapének a virů pouze relativně nepatrně omezují, což je nedostatečné. Naopak v této ochranné pomůcce určené proti prachu zůstává po krátké chvíli mnoho bakterií, mikroorganismů a plísní, které způsobují respirační problémy. Lze tedy konstatovat, že jejich nošení je naprosto kontraproduktivní a jde spíše o buzeraci než o ochranu zdraví.

  I přes výše uvedené vlády Andreje Babiše a později i Petra Fialy používání respirátorů nařizují a řadí se tak pouze k ostatním politickým subjektům fungujícím ve prospěch farmaceutických koncernů, byť je to v rozporu s rozhodnutím soudu. Je vcelku pochopitelné, že mnoho lidí se odmítá smířit s potencionálním poškozováním svého zdraví a roušky či respirátory nenosí. Dostávají se však do konfliktu se zmanipulovanými, vystrašenými či zfanatizovanými a vládě poslušnými občany, s policisty státem placenými či právě s různými osobami myslícími si, že mají pravomoc dodržování tohoto nařízení kontrolovat a vyžadovat.  To i přesto, že jde pouze o jejich falešnou představu a ve skutečnosti tomu tak není.

  Lidé nenosící roušky a respirátory nikomu nic nevyčítají, náhubkářům nemají tendenci nic vysvětlovat a neobtěžují je. V opačném gardu tomu tak není a paradoxně ti, kteří s pocitem, že se chrání, ostatní doslova šikanují. Děje se to všude a svůj podíl na tom mají politici a média. Navíc řada samozvaných vymahačů nezná pořádně zákony a spolehá na to, že slovo vlády je slovo Boží. Absolutní ignorace platných zákonů, Ústavy České republiky a základních práv občanů se stala naprodsto běžnou normou současné doby.

  Nyní k samotnému incidentu. Člen ochranky se choval protizákonně a po shlédnutí několika reportáží a videí z jiných podobných konfliktů, například na Hlavním nádraží v Praze, kde člen ochranky napadal cestujícího ve vestibulu a silou ho vystrkal ven, přičemž byl agresivní, je vcelku logické, že byla otázka času, kdy padne kosa na kámen. Pokud by stačilo přehlížení dotyčného a on nebránil fyzicky ve vstupu, bylo by správné ho obejít, nakoupit a odejít. Pokud však zaměstnanec obchodu použil donucovací prostředky, byl vulgární či jinak projevoval svůj pocit nadřazenosti, musel počítat s odpovídající reakcí a byl nepřipraven či přecenil své síly.

  Právníci se na to mohou dívat jinak, ale hovoříme o konfliktu mezi dvěma muži. Po právní stránce je lepší se podobné situaci vyhnout. Pokud to nejde, je bohužel třeba použít síly až při sebeobraně. Všude jsou kamery, takže nesmíte zaútočit první. Pokud to udělá protistrana, děj se poté vůle boží a z našeho pohledu je trest pro člena ochranky adekvátní tomu, kolik lidí za dobu pandemie odradil od nákupu. Jisté je, že nenávist, kterou v lidech zaseli politici a média, bude odcházet dlouho. Tady už dávno nejde o nemoc, ale pouze o to ukazovat moc a sílu, šířit strach. A když ho někdo nemá, je označen za agresora. Bát by se měli především politici. Je chyba, že tomu tak není. Stejně to samé platí pro rozsévače nenávisti a je s podivem, že takový Kubek je ještě celý. To neberte jako návod, spíše jako smutnou realitu.

Jindřich Kulhavý