Okénko - Právo v kapse - Pozor, přichází rýma !!!
www.inadhled.cz Začal školní rok, děti se vrátily do škol, což je po 16 měsíců (včetně 4 měsíců letních prázdnin) dlouhém období nedostatečné úrovně školní výuky vcelku úspěch. Jak dlouhodobý bude, to se ukáže, jisté je, že rodiče jsou nejen napnutí, ale dokonce se bojí každého zakašlání či prosté nudle u nosu potomků. Tedy běžných podzimních průvodních jevů postupného ochlazování. Nikdy v minulosti se nikdo nedivil běžnému nachlazení a neřešil, má li jít dítě do školy, pokud mělo rýmu. Děti a mládež chodila do škol, na hřiště, do kroužků, budovala si imunitu, a když přišla chřipka či angína, prostě se každý vyležel, občas byla nasazena antibiotika a po dvou týdnech nejpozději, spíše po týdnu byl mládežník ve škole.
Od jisté doby se očkují kojenci jako o závod, přibývají nálože vakcín a děti vydrží podstatně méně, než tomu bylo kdysi. Maminky by je často nejradši udržovaly ve sterilním prostředí a doktoři musí řešit mnohem více pacientů než v době minulé. S covidem však přišel doslova strach. Je třeba si zopakovat, že pozitivita po PCR testování není ničím, co by mělo vypovídat o reálném onemocnění. Tyto testy už byly i jinak často zcestně postupující Světovou lékařskou organizací (WHO) uznány za nezpůsobilé k určování skutečné pozitivy spojené s covidem, a to pro svou malou rozlišovací schopnost mezi různými druhy virů a zbytky či komponenty nefunkčních zárodků nemoci. Jejich používání má skončit s koncem roku.
Ve školách se už blbne místo aby se vzdělávalo. Vymýšlení různých restrikcí a opatření, která jsou v podstatě vytvářením prostředí neustálé obavy o to, půjdou li děti zítra do školy, neumožňuje cokoliv plánovat. Rodiče nechtějí absentovat v zaměstnání, protože v současné době při cenách, které šly drasticky nahoru, nikdo nechce riskovat ztrátu příjmů. Navíc je narušena psychika záčků a studentů, protože po roce téměř nulové studijní morálky a ztráty jistého řádu už je třeba, aby se všichni vrátili do škol.
Místo toho už řada školáku opět sedí doma, často celé třídy, jindy se při náznaku nastydnutí dítě přesune do školní izolace do doby, než si ho vyzvednou rodiče. Což je šílené. Útěchou může být pouze to, že plno pedagogů je vcelku normálních a jejich prioritou je učit. Občas jsou za to od nadřízených biti, ale doufáme, že se dočkáme dne, kdy se aspoň něco vrátí do normálních kolejí. Samo se to však nestane. Je lidskou přirozeností být občas nemocným a bez přirozeného budování imunity brzy vymřeme. Je tu ještě někdo, kdo to nechápe? Bohužel ano.
Jindřich Kulhavý
