Okénko - Právo v kapse - Svědectví z místa činu

  Máme tu převzaté svědectví, které někdo bude vnímat jako jistotu, jiný to bude brát jinak. Nasloucháte li médiím a jejich informace ve Vás vzbuzují smutek a solidaritu, my Vám budeme citovat účastníka bojů. Být solidární se skutečně trpícími je v pořádku, ale kolik skutečně takových tu je? Nyní citujeme:

  Přímý účastník bojů: "Z Mariupolu během příměří prokličkovalo mezi minami a střelbou jen 56 rodin. V zaminovaných panelácích na sídlištích příslušníci neonacistických batalionů Azov a Dněpr drží jako rukojmí stále asi 200 tisíc civilistů. V sobotu ráno podle dohod z Bělověžského pralesa Ruská armáda a milice Doněcké lidové republiky (DLR) zastavily palbu. S představiteli z Kyjeva dosazeného vedení radnice byl dohodnut evakuační koridor.

  Za liniemi fronty na civilisty čekaly přistavené balíčky potravin, nápojů, teplého oblečení a vybavení pro nouzové ubytování. Pro ty, kteří by měli zájem pokračovat dál do vnitrozemí na území okupované Ukrajinskou armádou byly připraveny autobusy. Ruská strana však nabídla, že civilisté mohou odjet i osobními auty a zaručila se, že pokud se cestující budou držet vytyčené cesty (na mapě značena zeleně) nebude je nikdo napadat. Humanitárním koridorem však nepřišel nikdo. Radnice sice občanům oznámila trasu a stanovila 3 srazová místa odkud měla cesta ven z obklíčeného města začít – na sportovním stadionu, u divadla a u kumunitního centra. V radnicí stanovených 11 hodin dopoledne se na určených místech sešly davy lidí. Po hodině čekání je úřadující starosta poslal zpět domů. Neonacisté nepovolili lidem odejít. Na civilisty, kteří se pokusili vstoupit na evakuační trasu, příslušníci nacistických batalionů stříleli ze svých opevnění.

  Dohodnutým koridorem tedy nakonec neprošel nikdo. Na vlastní pěst se podařilo mimo vytyčenou cestu do konce příměří v 18 hodin proklouznout 56 rodinám. Poté, kdy dorazili k pozicím milice DLR uvedli, že se jim podařilo projít mezi minovými poli, kterými okolí Mariupolu poseli nacisté. Cesta byla o to těžší, že na utíkající z vyšších pater domů Azovci stříleli ze samopalů. Večer doněcká milice spolu s Čečenci a za podpory Rusů obnovila vyprošťování uvězněných civilistů. Postupují dům od domu. Ostřelovači útočí na nácky opevněné v horních částech domů. Takto kryti palbou ruských speciálních jednotek pyrotechnici a ženisté zneškodňují výbušniny jimiž jsou domy zaminovány. Během večera se touto extrémně nebezpečnou a pracnou metodou podařilo vysvobodit stovky lidí. Osvobození válečným reportérům z projektu Wargonzo vypověděli, že kromě strachu nejvíce trpěli hlady a hlavně žízní. Civilisté, kteří byli uvězněni v zaminovaných bytech uvedli, že jejich domovy byly nacisty před zaminováním důkladně vyrabovány – včetně jídla a pití.

  Nejhorší podle jejich výpovědí byl nedostatek vody. Neonacisté ve městě po vylodění Wagnerovců z moře do centra města vyhodili do povětří městské vodárny. Obyvatelé v posledních dnech přežívali díky vodě, která napršela na okenní tabule a balkony Ještě hůř jsou na tom rukojmí, které nacisté vězní ve sklepích zaminovaých domů. Doněckým pyrotechnikům se podařilo vysvobodit rodinu, která byla uvězněna před 11 dny – tedy před začátkem války. K těm se dostalo po rozbití sklepních okének jen minimum vody, kterou museli slízávat z parapetů. Mnozí z nich jsou dehydrovaní. V těchto nelidských podmínkách jsou drženy desítky tisíc civilistů. V noci před začátkem příměří nacisté z batalionů Aidar a Dněpr vyrazili v civilních oděvech loupit do centra města. Brali potraviny a léky, které před tím do již osvobozených částí města navezlo Ruské námořnictvo jako humanitární pomoc. Během příměří nacisté poslali do pískovny bagry – zřejmě k zahlazení stop svých válečných zločinů. Podle osvobozených byli v této oblasti zahrabávány oběti mučení, krutých výslechů a také nacisty zastřelených civilistů. Během příměří se skupina Aidarovců pokusila probít linií obklíčení. Zastaveni byli v městečku Volnovacha, které je důležitou křižovatkou. Po vstupu do města bezhlavě stříleli na civilisty, kteří přebírali humanitární pomoc dovozenou Ruskou armádou.

  Evakuaci napadených civilistů provedli za cenu těžkých ztrát vojáci milice DLR. Při záchraně civilistů zemřel i velitel elitního praporu Sparta Vladimír Žogov, který užíval volací znak „Vocha“. Do milice vstoupil ve 20 letech už ve Slavjansku hned na počátku bojů. Spolu s legendárním velitelem známým pod volacím znakem Motorola bránil Doněcké letiště. Nyní se z nebe dívá, jak jeho kolegové z milice Luhanské lidové republiky (LLR) osvobozují jeho rodné město. Z počátku se zdálo, že ve Volnovaše jde „jen“ o loupeživý výpad s cílem zajistit si proviant na další obléhání. Při pokračujících bojích se však ukázalo, že jde o pokus o otevření cesty ven pro obklíčené nacisty. Z centrální části okupovaného Donbasu přešel do útoku s cílem vyprostit obklíčené kolegy neonacistický batalion Donbass. Jeho příslušníci jsou nechvalně proslulí mučením rusky mluvících obyvatel a popravami civilistů. Svědectví o jejich řádění nyní odkrývají na osvobozeném území LLR policejní specialisté za pomoci expertů z izraelského institutu dokumentace genocidy. Ve čtvrtek bylo lokalizováno 8 masových hrobů. Experti odkryli část prvního a zatím našli pozůstatky 282 popravených lidí ve zbytcích civilního oblečení. Konec citace

  Můžete tomu věřit a nemusíte. Z východu Ukrajiny se s podobnými zprávami ozval před týdnem Pavel Botka odsouzený u nás v nepřítomnosti na 20 let za účast v bojích na straně údajných sepatistů. Přestože utržil težké devastující zranění dolní končetiny, vrátil se do služby. Byl u toho, když ukrajinští nacisté cca před týdnem nahnali dělníky do továrny a její okolí zaminovali. Tzv. separatisté projevili vážné obavy, aby továrnu i s lidmi nevyhodili do povětří a nesvedli to na proruské síly. A vidíte, po týdnu jsou podobné akce, z nichž jsou viněni Rusové, všude v médiích. Takže? Už se k fejkům přiznávají i jinde.

https://www.facebook.com/100001996158854/posts/5016947808381708/?sfnsn=wa

Jindřich Kulhavý