Pětikoalice se začíná probouzet?

  Po volbách v Holandsku a na Slovensku, kde liberálové dostali na frak, se bouří Německo a nespokojenost se směřováním země pod vládou Olafa Scholze je zjevná. Také v Polsku po volbách, kdy sice vyhrála dosavadní PiS, došlo podobně jako u nás ke spojení opozice a moci se jal eurohujer Donald Tusk. Stačilo pár týdnů, několik zásadních událostí, jako bylo zatýkání dvou poslanců PiS a převzetí vedení v médiích, ulice a náměstí v Polsku se ihned zaplnila protivládními demonstranty, kterých opravdu nebylo málo. Přidejme neúspěšnou ofenzívu ukrajinské armády, která už přechází na partyzánský či záškodnický druh boje, útočí i na civilní obyvatele a říká si o velký průšvih v podobě ruské ztráty trpělivosti ohleduplnosti vůči ukrajinským občanům, což může změnit dosavadní průběh. Navíc lze vnímat jistou hysterii z postsovětských pobaltských republik, které se cítí být ohroženy strategií Bundeswehru počítající při vyvolání otevřeného konfliktu mezi NATO, Ruskem a jeho věrným souputníkem Běloruskem se ztrátami právě v oblasti Pobaltí. Dá se tedy říct, že sebedestruktivní evropský liberalismus začíná pociťovat následky, které umocňuje navíc Green Deal a zelenorudé šílenství postihující především mladou generaci.

  U nás je nejhorší ekonomická situace od…, odkdy vlastně? Socialismus je těžké z tohoto pohledu posuzovat, nicméně po jeho konci tu toho zůstalo skutečně hodně a stačilo to na minimálně dvacet let drsného rozkrádání. Pětikoalice už jen paběrkuje a svůj blahobyt si zajišťuje navyšováním daní, půjčováním si peněz a kouzly s čísly. 100 miliard sem, 100 tam, prostě schodek je plánovaný a zbytek se zašmoulí tak, že se do něj nezapočítá, byť je jeho nárůst reálný až o 30%. Kritiků se už ozývá příliš mnoho a i pomalejším představitelům Pětikoalice dochází, že lidem dochází zločinnost chování vládní kliky. Pekarová Adamová hovoří o tom, že možná pár voličů i občanů koalice zklamala a bude třeba je přesvědčit o správné a Pětikolkou nastoupené cestě. Moc jí nepomáhá ani okolnost, kdy odpálkovala Kalouska ucházejícího se o pozici na kandidátce do eurovoleb, který je navíc schopen z Topky odvést řadu stávajících členů do jím případně založeného nového politického subjektu. Rakušan ze STAN zase ve sportovní šatně vyzývá k ukončení tvoření kompromisů a na dotaz ,,spoluhráče“, zda li mu to řekl (myšlen Fiala) odpovídá, že to udělá. Rakušan rozhodně nepatří mezi lidi s ukázkovou morálkou. Ještě nedávno chválil Fialu jako nejlepšího možného člověka v čele státu, ale blížící se volby a evidentní neúspěchy vládní koalice z něj možná udělají odpadlíka. Bližší košile než kabát. Navíc volební průzkumy STANu moc nevěří.

  Stranický trůn pod ministrem práce a sociálních věcí Jurečkou se také zatřásl a mizerné předvolební preference lidovců jsou pro členy strany alarmující. Část strany se bouří, a není to jen kvůli mlžení kolem mejdanu na ministerstvu probíhajícím ve chvílích střelby na univerzitě. Můžeme očekávat malé zemětřesení, na jehož konci by mohlo být přehodnocení vhodnosti pokračování projektu Spolu.  Pirátský sjezd také zrovna nepřesvědčuje o soudržnosti Pětikoalice a samotní Piráti vnímají předešlé vedení jako málo radikální. Bartoš sice pozici předsedy strany uhájil, nicméně v zádech má místopředsednickou ženskou suitu, která mu vytýká, že není příliš ve vládě a na veřejnosti vidět. Měl by být opozicí uvnitř vládní koalice. To bude sice při množství pirátských poslanců a ministrů složitější a těžko představitelné, ale rozkladu zevnitř by to pomoct mohlo. Navíc Piráti se STAN už do voleb nepůjdou, což je milé zjištění.

  Ani média už nejsou úplně tolerantní ke všemu, co se vládní koalici děje.  ODS sice nadále udržuje vedoucí pozici, ale blyštivý Péťa popularitou zrovna neoplývá. A to se v ODS neodpouští. Navíc těch průšvihů a lží je tolik, že se nadají přehlížet. Ani úprk do Indie tomu nijak nepomáhá. Je tedy otázkou, proč Češi nenásledují Poláky a Němce, Slováky, Maďary i Holanďany a nejdou si pro vynucenou změnu. Jsme natolik líní, tolerantní nebo hloupí? Nebo máme unikátní trpělivost a necháme na sobě štípat dříví?

Jindřich Kulhavý