Po životu přichází smrt

  U knížete média spustila smuteční vysílání a komentáře. Také mezi lidmi tato rozporuplná postava posledních 34 let české politiky zaujímá velmi zvláštní místo. Po tzv. Sametové revoluci se vrátil z exilu a velmi rychle se stal blízkým Václavu Havlovi. Důvodů k tomu měl dost. Benešovy dekrety pro většinu ,,postižených“ a potrestaných zůstaly v platnosti, ale Havel společně se Schwarzenbergem je jako první prorazili. Je evidentní, že jeho dlouhodobá podpora disidentu nebyla nijak nezištná. Svým odlišným způsobem k politice načichlým pohybem mezi aristokraty oslnil mnoho českých občanů, také fotografie, na nichž je s proslulými světovými osobnostmi nevalné morální kvality, jsou pro mnohé jakýmsi politickým afrodiziakem. Liberálně se tvářící a často nonšalantně vtipkující a jindy často kdekoliv spící potomek staré šlechty zastižený fotografy v přítomnosti krvavé madly Albrightové, rodiny Clintonů spojovaných s rozsáhlou politickou korupcí, s Obamou či Merkelovou je důkazem toho, k jaké části společnosti patřil. Spojením s Kalouskem při zakládání Top09, která vyprodukovala Pekarovou Adamovou či Dominika Feriho už jen završil svou kariéru.

  Schwarzenberg splnil zadání, kterým bylo vrácení rozsáhlého majetku jeho rodině v Čechách. Jako bonus přidal ovlivňování naší politiky. Smutno po něm bude jak Sorosovi, tak i Sudetoněmeckému Landsmannschaftu, který do něj vkládal naděje ohledně dalšího zborcení Benešových dekretů. Podobně budou jeho odchod vnímat Lichtenštejnové, kteří touží po svých majetcích zabavených po 2.světové válce českým státem. Také posthavlisté uroní mnoho slz. Naopak odpůrci Václava Havla, humanitního bombardování Srbska, migrace, evropského liberalismu a překrucování dějin, také oběti obtěžování členem Top09 Ferim, si bez nějakého zásadního sentimentu informace přečtou a v podstatě jim to nijak zvláště život nezmění. Každý z vás knížete vnímal nějak, máte právo na svůj názor. Ten náš asi tušíte. O jeho vlastenectví pochybujeme, neměl k němu důvod. Považoval se na Evropana, nikoliv za Čecha. Ostatně by to byla i tak trochu drzost poté, jak se prezentoval.

  Roman Čechmánek byl špičkový sportovec, člověk, který uměl žít. Bohužel, podobně, jako řada jiných sportovců, po skončení kariéry zkusil podnikat. Jestliže kdysi vlastnil a užíval např. unikátní Porsche Carrera GT (autor článku mu osobně ,,vysklil“ na okruhu odlétnuvším kamenem boční okno, když se Čechmánek dostal mimo trať v Brně), dobře vydělával a později špatně investoval. Dotáhnul to až k trestnímu stíhání a podmínečnému odsouzení. Názor tak na něj budou mít nějaký jeho věřitelé a jiný sportovní fanoušci. Dvaapadesátiletý olympijský vítěz z Nagana, trojnásobný mistr světa a mezi spoluhráči vážený hráč odešel náhle a mnohem dříve, než stačil předat své zkušenosti svým nástupcům. Což je jistě škoda.

  Jestliže Schwarzenberg zemřel v pokročilém věku na následky onemocnění, důvody odchodu Čechmánka nejsou zatím známé. Pravdou je, že množství náhlých úmrtí razantně stoupá. Důvody si můžete hledat sami, ale příčiny, které se nabízí, údajní dezoláti predikují již déle. O žádném životu nelze tvrdit, že by byl bezcenný. Každý člověk má své přátele, lidi, kteří mu věří, možná ho obdivují, jiné zase zklamal. Mohl se dopustit mnohého, co se dá odpustit, ne však vše. O mrtvých jen dobré, i když někdy je to skutečně náročné. Schwarzenberg nedávno dostal od bývalého elitního komunistického kádru Petra Pavla státní vyznamenání. Opravdu ta podpora disidentu byla tak přesvědčivá? Nebo šlo o plán?

Jindřich Kulhavý