Politikům u nás chybí … koule

   Jestliže v minulém století se největší popularity a prostoru dostalo Leninovi, Hitlerovi, Stalinovi, na jejichž existenci později profitovali jak jejich příznivci, tak i odpůrci, svědčí to i jisté schopnosti lidstva směřovat k sebedestrukci. Kdyby se totiž veškeré prostředky vynaložené na zbrojní průmysl a války investovaly do blahobytu na celé zemi bez rozdílu, jistě bychom při své inteligenci dokázali i Saharu změnit v rozkvetlou zahradu. Jde však o naprosto nereálné přání, které sice krásné zní, ale zároveň potírá samotnou podstatu lidstva. To totiž vychází z přírody, tedy naprosto drsného konkurenčního prostředí plného násilí a každodenního boje o přežití. V tomto nejsme mi lidé nijak výjimeční a pouze jsme dokázali svou chytrostí a evolucí převálcovat zbytek světa. Mezi sebou však nadále bojujeme o výsostné postavení, moc a výhody plynoucí z nich.

  Jak jsme si již řekli, každá epocha měla a má své vůdce. Kronikáři zaznamenali život mnoha z nich, nicméně prach, který ulpí časem na životopisu i těch největších legend, časem smaže jejich pocit důležitosti. Kdo si dnes vzpomene na existenci významného krále, natož na známého měšťana či čerstvě na politika, který ovlivňoval dění v nějakém státu? Nicotnost každého z nás už je poté pouhou skutečností, kterou je třeba si uvědomit. Jen málokdo přinesl světu něco podstatného. Přesto jedinečnost života je natolik vzácná, že si nesmíme nechat brát jeho krásu a rezignovat nad tím, že ho ovládá někdo jiný neméně nepodstatný. Ne každý se sice stane součástí řádků wikipedie, nicméně ani to není nijak určující skutečné schopnosti člověka. I proto se snažíme zapojit do veřejného dění, pochopit souvislosti, chodíme k volbám, bráníme svůj domov, svou vlast. Přispíváme tak svou nepatrností k celkovému pohybu světa.

  Snahou vůdců v poslední době je vykonat několik experimentů, které dopadají na nás. Činí se vojenské složky, farmaceutické a chemické koncerny, finančníci a politické elity v roli sluhů a vykonavatelů zadání. Důsledkem toho jsme svědky lokálních válek, zbrojení, řízené migrace, měnícího se klimatu a zemědělství, snahy přetvořit model rodiny pomocí genderových nesmyslů. O síle elit svědčí síla dopadů jejich plánů na celou společnost. Války seslané na dosud fungující prostředí, připomeňme si vzkvétající Libyi znamenající hráz bránící přílivu Středoafričanů do Evropy, v podstatě celé Arabské jaro či krizi na Ukrajině a v Sýrii. Uvědomme si nesmyslnost míchání kultur pomocí spuštění migrace černochů do prostředí, které jim nikdy díky jejich mentalitě nebude vlastní a pouze ho vrátí o stovky let zpět, ovšem díky moderní technice s dalekosáhlejšími ztrátami na životech obyvatelstva. Nezapomeňme na podporu tak agresivního náboženství, jakým je islám a ohýbání hřbetu kacíře sedícího na papežském stolci. Máme tu úkazy, jakým je chemtrails, roundap, geneticky upravené potraviny, léky vyvolávající onemocnění a potírání přírodních léčiv. Likvidujeme přírodu ve jménu pokroku, lže se nám v oblasti motorismu, emisí, ekologie. Plasty jsou všudepřítomné, ovšem chemikové nadále ,,jedou´´. Svět se mění dle těch, kteří si myslí, že jej vlastní. To vše spolu souvisí.

  Jediný, kdo se tomu může postavit, jsou paradoxně pouze politici mající naši důvěru. Je však třeba mít takové, kteří se vzepřou diktátu mocných. Tak, jako to nyní dělají třeba Ital Salvini, Orbán v Maďarsku, Kurz v Rakousku, své k tomu říkají polští představitelé i někteří opoziční politici ve Francii, Nizozemí a Velké Británii, snaží se i obě hlavy největších mocností, tedy USA a Ruska, byť především u amerického prezidenta je zjevné, pod jak velkým tlakem okolí musí být. Jisté je, že bez dostatečné vůle, podpory občanů a přesně toho, co je v nadpisu, tedy bez pořádných koulí, to nikdo nedokáže.

  Máte li dojem, že u nás existuje někdo, kdo by je měl, měli bychom ho podpořit. Nikdy nebude významnou světovou pákou, ale jak jsme si již řekli, těch, kteří se stanou nezapomenutelnými, je minimum. Nás musí zajímat každý, kdo bude ochoten se postavit elitám a zároveň je natolik morální autoritou, že se nedá koupit. Pokud netušíte, kdo by to mohl být, svědčí to o marastu, ve kterém žijeme. Je nejvyšší čas ho opustit. A ještě maličkost. Nikdy už nebudeme jednotní, korupční chobotnice má ve svých chapadlech už mnoho lidí kolem nás. Média, neziskovky i kolaboranti v podobě rádoby ctihodných představitelů parlamentních stran či solitérů vystupujících jako Mesiášové nové doby se skutečně činí. Důkazem je jejich vliv na myšlení nejen mladých lidí, ale i na ty, kteří by měli být díky zkušenostem odolnější. Není tomu tak a čekání na konec socialismu z nich udělal bezprecedentní naslouchače výlevům liberálního Západu. Toho Západu, který se vydal zpět cestou nekonstruktivního socialismu. Jaký to paradox.

J3.K