Posthavlisté makají

   Dnes už je příliš málo živých organizátorů tohoto ,,převratu´´, ti zbylí většinou ve vlastním zájmu mlčí a pouze hloupí a naivní si myslí, že zvonění klíči na náměstích vedlo k pádu komunismu. Navíc poslední události na Slovensku i u nás ukazují, že dle stejného mustru lze vytvářet vládní krize i nyní. Je jen otázkou času, umře li Soros dříve, než stihne zorganizovat maďarský a polský Majdan a s čím vyrukuje v Itálii a Rakousku. Jisté však je, že si dopředu vychovává vhodné loutky, které budou poté plnit zadané úkoly. Jestliže v roce 1989 stačilo předpřipravit část disidentu a inteligence spící třeba v  Prognostickém ústavu, zbytek už udělal zmanipulovaný dav včetně studentů, to vše samozřejmě pod dohledem špiček STB a politbyra, nad vším dále dohlíželi jak Sověti, tak i Američané, nyní už jsou připravené celé subjekty, které postupně získávají převahu na politické scéně napříč pravolevým spektrem. To vše podpořené médii a světe div se, i těmi nejvýznamnějšími podnikateli. Kdo něco má, může o to snadno přijít. Strach je mocná zbraň, stačí se podívat na změnu chování Angely Merkelové po prozrazení skutečnosti, kterou bylo odposlouchávání jejích telefonních hovorů americkou CIA.

  Tím se dostáváme k tomu, proč se z Pirátské strany stal velký hráč na našem bojišti. Přestože absolutně postrádá skutečné odborníky na většinu problematiky spojené s vedením státu, už samotná blízkost názorů jejich předsedy Bartoše s faktickými zakladateli levicové Antify stačilo ke katapultování do výšin, o kterých by se nikomu jinému s podobným vzhledem a minulostí ani nesnilo. A občané otrávení z chování klasických politických stran poté volí ty, kteří sice nic neumí, ale mediálně jsou protěžováni více, než kdokoliv jiný. Dá se vypozorovat jistá podpora novodobé mládeže žijící v prostředí podobném Klinice, bez jakékoliv úcty k soukromému vlastnictví a vztahu k zodpovědnosti.  Dokonce se zdá, jako by prosorosovská TOP 09 byla upozaděna záměrně a přepustila své místo právě Pirátům spadajícím pod mezinárodní vedení, v jehož čele stojí navíc muslim. V rámci obměny Topka byl vyměněn i její předseda, kterým se stal bruselský úředník a přeběhlík z nadále v marastu se utápějící se ODS Pospíšil. I přesto má stále hlavní slovo Kalousek a s ním spící kníže Schwarzenberg, mimochodem blízký přítel Václava Havla a jeden z těch, který si z restitucí a jejich vágních pravidel odnesl nejvíce.

  Dalším kádrem pro budoucnost jsou aktivisté z neziskového sektoru. O politizaci Člověka v tísni už nelze pochybovat, za líbivou fasádou je pronikání do škol, ale i do nejvyšších politických sfér. Snaha ovlivnit volbu prezidenta republiky byla natolik zjevná, že možná negativně přispěla k prohře Jiřího Drahoše, další z loutek. Za pět, nejpozději za deset let budou volit ti, kterým jsou nyní vymývány mozky na základních a středních školách. Šimon Pánek je už nyní největším kandidátem na post příštího prezidenta. Pro mladé je osobností, která byla navíc blízká Havlovi v době změny režimu, vede velmi ziskovou firmu Člověk v tísni, a pokud jeho mecenášům nedojdou peníze a stát nepozastaví svou část dotací, je velmi pravděpodobné, že tu máme budoucí hlavu státu i se vším zlem, které ji provází a postrkuje vpřed. Člověkem v tísni se poté se stane každý, kdo bude mít vůli se postavit migraci, míchání ras a bránit svůj prostor. Charitativní činnost této neziskovky už se zaměřila jinam, než tam, kde ji někteří naši spoluobčané skutečně potřebují.

  Nesmyslné vytváření aury Václavovi Havlovi je součástí celé této komedie. Všimněte si, kolik herců, umělců a zbohatlíků se k němu obrací, jako by byl novodobým Mesiášem, aniž by registrovali, jakou šaškárnou celý proces převzetí moci byl. Lidé, kteří maximálně těžili z jeho blízkosti, žijí dosud z tohoto stavu. V jejich čele je samozřejmě velký mecenáš Bakala, o jehož praktikách už se popsaly stohy papírů, nicméně je nadále jedním z nejmocnějších mužů na našem písečku. Kde se asi bere jeho beztrestnost? Další důležití jedinci zůstali navždy v pozadí. Buď nehorázně zbohatli, nebo byli rádi, že jim zůstalo vše, co do doby převratu nashromáždili. Skartace probíhaly velmi rychle, nikdo nebyl skutečně potrestán za aktivity spojené s příslušností ke KSČ a STB. Pár obětních beránků z většinou nižších funkcí bylo odejito, Štěpán odsouzen, nicméně nenásilnost předání moci, za kterou byl ve světě Havel chválen, byla součástí taktiky, jak udržet dav na uzdě. V Rumunsku se to nepovedlo a Ceaucesku to i se svou chotí nepřežili, byli lynčováni a popraveni. To se u nás nepřihodilo ani těm největším grázlům, dokonce ani nikdo nemusel emigrovat. Nedošlo k zabavování majetku, obstavení účtů, z bývalých vládců byli rázem důstojní občané, podnikatelé, odborníci. A chtěl li někdo na tomto průběhu něco změnit, byl odstaven. Například pan Dubček a jeho nehoda jsou dosud záhadou.

  Doba se opakuje v sinusoidách, které mění pouze svou frekvenci. Momentálně se ve Střední Evropě snaží levicové šiky přetavit svou přípravu v změnu, která by z nás vytvořila úplné vazaly do nedávna obdivovaných západních mocností, zároveň udělala odkladiště těch, kteří se prostě úplně nehodí a tím nás nechala splynout s problémy vlastních chybných kroků. Napomáhat tomu mají vyškolení lidé stejně, jako tomu bylo v roce 1989. A my máme být opět ty ovce, které to odbučí. V ulicích tak zase cinkají klíče, školáci a studenti křičí hesla, o jejichž významu moc netuší, a ti, kdo za tím stojí, si mnou ruce. Je to pořád dokola…

J3.K