Proč jsou mladí mimo?

   Už samotná podstata dravého mládí totiž potírá poklidnou shodu mezi generacemi. Proč tomu tak je? Především za to může příroda v nás. S dospíváním mláďata zkouší svou sílu a snaží se přetlačit své rodiče. Zpočátku to začíná formou hry, později jde o vážnější pokusy a nakonec to končí krvavými šrámy a někdy i vyhnáním ze smečky. Podobné je to u lidí. Z původního respektu se chování dětí posune do období vzdoru, v pubertě dochází k prvním střetům. Názory na mnohé se liší a v osmnácti si potomci začínají užívat nově nabyté svobody. Aspoň to tak vnímají. Kdokoliv o pár let starší jim připadá staromódní a hledají cokoliv, co by je od těch staršinů odlišovalo. Neuvědomují si, že vše už tu někdy bylo a jejich rodiče prožívali kdysi to samé.

   Mnozí z nás mají v paměti hnutí hippies, které je přímo zářným případem toho, jak se mladí snažili dát najevo svou svobodomyslnost. Nemusíme však chodit tak daleko do historie, stačí si uvědomit extravagantnost oblečení a účesů, nové hudební styly, kterými se junioři prezentují. Mezi další projevy vlastní svobody patří u těch smutnějších případů začátek kouření, první seznámení s drogou a alkoholem, nezávazný sex. Toto není nic nového a prošlo si tím již mnoho generací. Rodiče na to musí být připraveni a vycházet z vlastních zkušeností. Jsou však i další způsoby, jak se chovat odlišně od starších a dospělých.

  Mezi nejznámější jsou projevy nespokojenosti se zavedenými pořádky formou vandalismu, tedy sprejerství, dále anarchismus, protesty formou ničení a neznávání autorit,  squatterství, politická aktivita ve stranách, které se staví proti dosavadním autoritám. Paradoxem je, že do jejich čela či vedení se většinou postaví lidé využívající nezkušenosti a naivity mladých nadšenců a manipulují s jejich názory i činy. Často i s úmyslem obohatit sami sebe. Za takové turisty po funkcích lze považovat v minulosti Šimona Pánka, nyní Jakuba Jandu, Matěje Stropnického a jim plno dalších podobných.

  Bohužel je třeba konstatovat, že existuje poměrně velké společenské nebezpečí vycházející ze zištné podpory mladých anarchistů. Je zřejmé, že různé organizace, v nichž se sdružují mladí lidé s vědomím, že jsou již právně způsobilí k tomu, aby mohli zasáhnout do politického dění v zemi, potřebují peníze. Část jich do nich pouští samotný stát, některé dotace jdou v Evropě záměrně ze sídla Evropské unie, ale velkou část poskytují soukromé subjekty. Velmi aktivním je americký miliardář maďarského původu Soros, který dlouhodobě podporuje levicově zaměřené neziskové společnosti a zároveň díky nim získává vliv na dění v mnoha státech světa. Jeho peníze se tak stávají nástrojem k ovládání politické moci a zároveň zneužívají ve velkém naivnosti a nezkušenosti mládí. Je nad Slunce jasné, že právě tato slova nikdo z aktivistů slyšet nechce a každý z nich bude přísahat na to, že vše je o vlastních myšlenkách a svobodě. O to horší tento stav je.

  Nikdo netvrdí, že stáří je jediné zodpovědné. Mladé lidi nelze podceňovat, některé jejich přístupy a názory jsou nejen inovativní, ale také produktivní, což platí především v podnikání, nicméně v politice je potřeba nejen životní praxe, ale i určitá moudrost, rozvaha a trpělivost. Přiznejme si, že jde o vlastnosti, které se s mládím moc neslučují. Podíváte li se na nynější demonstrace ve Spojených státech, velká část účastníků jsou velmi mladí a snadno ovlivnitelní lidé. Podobné to je momentálně všude ve světě, kde se levicově zaměřená mládež bez schopnosti uvědomit si následky svého chování staví do role nespokojené masy. Jistě si uvědomujete jejich aktivitu v proimigračních seskupeních, ve straně Zelených, ve spolcích připomínajících svou činností ekoteroristy. Často naivní představy o životě, snížený pud sebezáchovy a nepochopení toho, že jsou pouze figurkami na šachovnici ekonomiky, které však jako loutky vodí někdo jiný na celé situaci profitující, vedou k tomu, že se chovají jako utržení ze řetězu. Jistě, jednou změní pravděpodobně názor, možná se všemu zasmějí, otázkou je, bude li následky jejich nynějšího chování možné napravit.

J3.K