Realisté jsou mimo realitu? Nebo šlo o soukromý názor?

   Názory pana Robejška bylo možné sledovat již déle například na sociálních sítích, jím prezentovaný Institut 2080 sice působil tak trochu jako menší elitářský klub, nicméně je třeba konstatovat, že vznikající nová strana potřebuje ve svém čele schopné lidi rekrutující se z určitých řad. Nelze očekávat, to při vší úctě k níže uvedeným povoláním, že by se do čela postavil popelář či kopáč. Ministr práce a sociálních věcí Petr Miller ve vládě Mariána Čalfy byl kdysi svým dělnickým původem čestnou výjimkou. Zabývat se sponzorstvím Marka Dospivy je předčasné, bez peněz politika dělat nelze a teprve čas ukáže, jde li o další zdroj příjmů tohoto miliardáře, nebo projevuje li tak nespokojenost s děním u nás. Právo na to samozřejmě má a jednou ho budeme buď oslavovat, nebo se dočká zatracení.

 Nicméně lze konstatovat, že jde o další prounijní stranu, přestože ve svém programu má pečlivé sledování politiky uvnitř unie, snahu o její reorganizaci. Představitelka Institutu 2080 Magdalena Souček projevila názor, ve kterém se mluví o potřebě vzniku jakýchsi Spojených států evropských se silnou a jednotnou vládou. Přesně o toto se snaží soubor eurokomisařů v Junckerem v čele. Jde o velmi nebezpečný precedens, který je naprosto nepřijatelný. Otázkou tedy je, jde li o programovou chybu, nebo vážená paní projevila pouze vlastní názor, pravdou je, že se v nejužším vedení strany nevyskytuje. V době, kdy sílí touha lidí po české obdobě Brexitu, jde o závažné prohlášení, které může snahu Realistů odlišit se pohřbít v písku a navždy. Což by byla škoda, protože tato země potřebuje silnou pravicovou odpověď na aktivitu ANO a ČSSD a Realisté jí mohou být. Budou se ale muset vypořádat s vlastním programem, sjednotit ho a zároveň očekávat atak na významné představitele své strany. Bodou nyní pod drobnohledem a nesmí dělat chyby. Pokud to zvládnou, může opět vzniknout silná pravice.

  Odbočme však od aktivit Petra Robejška, je třeba se pozastavit nad další věcí. Tou je naše údajná závislost na německé ekonomice. Možná jde o skutečnost, která je momentálně neměnná a vznikla důsledkem našeho nadšení s koncem komunistické éry. Situace v Evropě se však mění a je s podivem, že se naši hospodářští generálové už dávno nezabývají činností vedoucí k vyváženosti při hledání zahraničních partnerů. Investice na Ukrajině jsou nestabilní a plno podnikatelů tam o ně přišlo, na Rusko je nesmyslné embargo, jehož dodržování hraničí s debilitou, Čína je sice specifická, nicméně i ona patří k největším investorům v evropském regionu včetně Německa, na nás je nezaspat čas.  Neuvědomíme li si včas hroutící se ekonomiky bývalých evropských velmocí a neuděláme li potřebná opatření, spláchne nás další větší vlna stejně, jako ostatní závisláky na hospodaření uvnitř EU. Řešením může být větší spolupráce uvnitř regionu spadajícího pod Visegrádskou čtyřku a snaha vidět dále, než jen za Český les a Krušné hory.

  Je třeba si přiznat, že momentální stav naší politické scény moc alternativ nenabízí, odchod z EU z větších subjektů prosazuje především SPD Tomio Okamury. Kolik důvěry máte k tomuto leadrovi, to je na Vás, být plně přesvědčen o jeho nezištnosti nelze, nicméně názory má svým způsobem nejzajímavější. Zdá se tedy, že letošní rok bude přelomovým a bude na nás pečlivě sledovat kroky každého, kdo bude chtít zaujmout nás voliče. Jen je třeba i uvědomit, že bude me rozhodovat o dalších čtyřech rocích existence této země. Nesedněte na lep slibujícím politikům, podívejte se zpět, jak mluvili a činili. A bude li se někdo ohánět přebytkem v rozpočtu, podívejte se na rozbité silnice, praskající vodovody a přebujelý státní aparát. Také na zneužívání dotací, přístup k migraci a poklonkování Evropské unii. Před volbami se jistě o pár set korun zvednou platy a důchody, plno z našich hlavounů uvažuje způsobem ,,Po nás potopa‘‘. Pozornost a opatrnost je na místě.

J3.K