Ropa zlevňuje, ale…

   Zatímco všichni naši předchůdci nějakým způsobem promrhali svou možnost stát na nejvyšším evolučním stupínku, lidstvo se na něm momentálně drží. Pravdou je, že stačí nějaká pro vesmír bezvýznamná událost a na naší planetce se rázem může vše změnit. Navíc lidská tělesná schránka je poměrně křehká a kolem nás je daleko více organismů už nyní schopných přežít ledacos z toho, o čem víme, že je pro lidstvo smrtelné. To i přes to, že jde často o produkci z dílny člověka. Dá se tedy říct, že vše je pomíjivé.

  Vývoj inteligence a schopností Homo sapiens je dlouhý a postupuje pomalu. Podíváme li se do historie a poměříme ji se současností, dovolím si říct, že se vše v posledním století urychluje. Může za to rozvoj různých technologií. Pokud jsme za nějakých 120 let dovedli k téměř dokonalosti spalovací motory, počítače se na srovnatelný stupínek schopností dostali za cca 40 let a jsou v situaci, kdy pomáhají vylepšovat samy sebe.  Vzhledem k rychlosti operací, které jsou ty nejlepší computery schopné vyvinout, je to velmi pravděpodobná situace podobná tomu, kdybychom posadili lidstvo do urychlovače a přístroj spustili. Jenže tady jde o stroje.

  Před pár desítkami let jezdila většina Čechů ve své nesnadno získané škodovce pod stan. Tak jsme většinou trávili naši dovolenou. Palivo stálo pakatel, zaparkovat se dalo kdekoliv a moře pro nás byla nedostupná louže kdesi, kterou viděli jen vybraní jedinci. Ještě o pár desítek let dříve vznikal při výrobě petroleje odpad v podobě benzínu a ten se vypouštěl do přírody. Jak naivní a rozhazovačné lidstvo někdy je. Zajímalo by mne, čím mrháme nyní s ohledem na to, co nám bude jednou chybět. U vody je to skoro jisté, ale který další energetický zázrak nevnímáme a přehlížíme nyní?

  Ropa je tedy dostala do popředí zájmu a jedním z přírodních bohatství, které člověk neumí obnovit. Používáme ji nejen k pohonu našich milovaných strojů, ale slouží i k výrobě mnoha denně potřebných věcí. Její podstatnost pro nynější věk je zjevná a její cena umí dosáhnout závratných výšek. Naštěstí je momentálně stav, kdy díky politicko-ekonomické situaci ve světě dochází ke konkurenčnímu boji. Ten její cenu sráží na historická minima posledních dekády a nutno konstatovat, že to nikomu u nás moc nevadí. Snad až na producenty biopaliv, což zase nevadí ostatním.

  Nyní se dostáváme k tomu, proč vznikl tento článek. Hospodářské mechanismy bohužel zaznamenaly také svůj vývoj a státní úředníci si uvědomili, že nejjednodušším ziskem státu jsou daně. Jejich četnost a výše dosáhla u některých tržních produktů natolik nesmyslné úrovně, že ani sebevětší pokles ceny základních surovin nedokáže ovlivnit cenu konečného produktu. Výběrčí daní s neuvěřitelnou rychlostí zaznamená vývoj a ihned vycítí svou možnost doplnit děravou státní kasu. Dalším, kdo na výkyvech vydělává, jsou prodejci. U paliv jsou až nehorázné rozdíly, což pomáhá malým čerpadlářům obstát v boji s nadnárodními giganty, jejichž společná cenová politika je jasným kartelem.

  Bohužel je jisté, že se ceny ropy jednou vrátí zase do vyšších hladin. Momentálně byla objevena nová ložiska, navíc díky čínské nejistotě a oslabení místní měny není jisté, bude li tekutého zlata potřeba tolik, kolik se čekalo. Nepočítejme však s tím, že by daňový úředník po návratu cen do horních pater snížil státní marži z každého prodaného litru paliva a pumpaři si také zvykli na svůj blahobyt a polevit z něj chtít nebudou. Majitelé elektroaut jásají předčasně, je otázkou času, kdy daňová správa zasáhne a dorazí nějak zabalený balíček, který dožene i je. A tak by jedinou výhodou momentálního poklesu cen ropy mohl být úbytek žlutě zabarvených polí po celé zemi. Jenže bohužel, biopaliva si dala u nás naprosto nesmyslně díky přihraným si dotacím zelenou, takže nás nic nového nečeká. Benzín a nafta nás nadále budou stát hromadu peněz. A bude zase hůře. Někdy si s námi vývoj a evoluce hraje nepěkně.

J3.K